Blog

Gamebook – Letem světem

on
29.5.2020

Během svých adolescentních let jsem trávil většinu volného času na chatě. A to především v létě, kdy jsem měl pauzu od fotbalu, školy a jiných povinností. Pamatuju si, jakoby to bylo dnes, když kamarád Petr, díky kterému jsem pronikl do tajů Dračího Doupěte, přinesl útlou knížečku a povídá: „ Přines tužku, papír a kostku. Něco ti ukážu.“ Tak jsem se poprvé setkal s Gamebookem. Kniho hrou, která staví na vaší představivosti a vede vás příběhem na základě vašich rozhodnutí. Labyrint Smrti! To je název mého prvního Gamebooku a byla to láska na první pohled.

Co je to gamebook?

Co je to vlastně ten Gamebook, o kterém tu mluvím? Je to knížka, která se rozhodně nečte stránku po stránce. Na prvních pár listech jsou vždy stručně napsaná pravidla, průvodní list a úvod do příběhu. Nechybí zde ani trochu té náhody, kdy si jako hráč musíte naházet kostkou své hodnoty zdraví, štěstí, životů, či jiných variant vašich vlastností. Vtip je v tom, že pro úspěšný průběh hrou málokdy potřebujete silné vlastnosti. Ty vám pomohou především v tu chvíli, kdy jdete blbě. V tom tkví celé kouzlo.

 

Rytíř temného slunce

 

Po krátkém uvedení do příběhu se na vás vyrojí halda odstavců. Když přečtete ten první, tak na konci odstavce vám dá knížka na výběr z variant, co udělat a kam jít. Poté nalistujete daný odstavec, který je označený příslušným číslem a vaše pouť pokračuje. Nechybí ani souboje, kdy většinou hraje opět prim náhoda a hody kostkou. Nebudu lhát, když se přiznám, že jako kluk jsem spoustu potyček nacheatoval znovuhozením kostky. Další berličkou, kterou jsem si pomáhal, bylo zakládání prstů na odstavcích, kdy jsem si přečetl všechny možné varianty a až poté se rozhodl, kterou si vybrat. Dnes by se to dalo nazvat jako předchůdce quick savu. Razantně doporučuji tyto techniky při hraní Gamebooků vynechat! Přicházíte tím o zážitek. Odzkoušeno za vás, věřte mi!

Gamebooky rozhodně nejsou novou literární disciplínou a jejich historie sahá hodně daleko do minulosti. Na počátku čtyřicátých let, kdy Evropu začaly pomalu zužovat okovy Druhé světové války, argentinský fantasta Jorge Borges si začal pohrávat s myšlenkou větvení příběhů ve svých povídkách. Větvení příběhů je momentálně velkou devízou videoherního světa. První pokusy Borgese se tak dají brát jako prvopočátky tohoto, dá se říct, fenoménu.

První krůčky

V roce 1950 americký behaviorální psycholog Burrhus Frederic Skinner přišel s revoluční vyučovací metodou – Programované učení, to definuje strukturu učiva v knihách a na počítačích na základě toho, jak student odpovídá na jednoduché otázky. Kniha (počítač) ho pak vede skrze správné odpovědi k dalším otázkám a úkolům. Bylo by fér podotknout, že B. F. Skinner při vymýšlení téhle metody vycházel z poznatků jiného amerického profesora S. L. Presleyho a jeho stroje na testování inteligence.

 

Choose your own adventure

 

Další dílek do skládačky přidala francouzká literární skupina OuLiPo (Dílna potenciální Literatury) založená na počátku šedesátých let skupinou literátů zabývajících se matematikou. Skupina hledala a vlastně stále hledá nové postupy pro literaturu a přišli například s takzvanou stromovou literaturou, což je příběh, který ovlivňuje osoba zvenčí (čtenář, posluchač). 

 Americká cesta

Opravdu prvními autory hracích knih je dvojice Edward Packard a R. A. Montgomery. Packard totiž vyprávěl pohádky svým dětem, a ony začaly příběhy větvit a upravovat je, dle svých preferencí. To Packardovi vnuklo nápad podobný příběh napsat. A tak vznikl úplně první gamebook Sugarcane Island. Vydavatelství Vermont Crossroads v tu dobu vlastnil jistý Montgomery a uchvácen Packardovou novinkou, napsal vlastní druhý díl a vznikla tak série The Adventures of You. Sled událostí zapříčinil, že Montgomery přišel o Vermont Crossroads a oba autoři se upsali u Bantam Books. Restart série se přejmenoval na Choose Your Own Adventure a slavil obří úspěch. Oba autoři se podíleli na skoro sedmdesáti titulech a dokázali prodat do roku 1998 více než 250 milionů výtisků.

Choose Your Own Adventure je takzvaný americký komiks, kde se střídala spousta žánrů a byl spíše zaměřený na mladší čtenáře a nebyla potřeba k němu mít kostky, což není u nás moc rozšířený styl gamebooků. Také oproti dnešním gamebookům byly texty klidně i několika stránkové. V Evropě tento styl moc rozšířený není a může za to především dvojice autorů Steve Jackson a Ian Livingstone a jejich série Fighting Games, která ovládla Evropský trh.

Británie pod náporem Fighting Fantasy

Jackson i Livingstone, jsou velmi zajímavými figurkami jak knižního, tak herního světa. Steve Jackson například spolupracoval s Peterem Molyneuxem v Lionhead Studios. Pro ty kdo nevědí, tak Lionhead Studios stojí například za sérií Fable. Steve Jackson také pracoval jako herní redaktor v London Daily Telegraph nebo učil na univerzitě Digitální teorii her a Design. Zajímavé je, že je často zaměňován s jiným (americkým) Steve Jacksonem, který se také věnuje hrám a dokonce psal gamebooky i pro Fighting Fantasy. Dvě osoby a stejné zaměstnání i jméno. No udělali v tom lidem solidní bordel a mnoho lidí tápe, kdo je kdo.

Fighting Fantasy

 

Ian Livingstone má snad ještě pozoruhodnější výčet pracovních pozic. Tou nejzásadnější je, že stojí za vznikem Eidos Interactive. Studiem, které stojí za Tomb Raiderem a Hitmanem (na obou se podílel). Dvě obří herní značky, které mají neustále co říct i dnešní hráčské generaci. Livingstone s Jacksonem společně v roce 1975 založili světoznámou společnost Games Workshop. Společnost, která vyrábí figurky a miniatury pro stolní hry. Kdo neviděl figurky z Warhammeru, neví, co je život!

Jejich společné Gamebooky spustily v Evropě boom. Oproti Americkým měla série Fighting Fantasy přímočařejší tah na branku díky krátkým odstavcům a vyvolanému pocitu, že se opravdu furt něco děje. Fighting Fantasy mají většinou pouze jeden dobrý konec a bývá na posledním odkazu v knize. Ostatní konce znamenají úmrtí nebo nedokončení cíle. Oproti Choose Your Own Adventure jsou zaměřeny pouze na sci-fi a fantasy s prvky hororu.

Vzestup krále, pád velmoci

Právoplatným králem všech gamebooků je však série Lone Wolf od Joe Devera. Dospělejší série gamebooků tvořící ucelený příběh jednoho hrdiny. To bylo do té doby něco neobvyklého. Ve Fighting Fantasy se sice odehrávali příběhy v těch samých prostorách a občas se objevila nová kniha se staronovým hrdinou, ale Lone Wolf představoval spletitou cestu jednoho jediného muže a lidi to bavilo. Mimochodem dílů s Lone Wolfem je 29 a vznikají z jeho příběhů i samostatné normální knihy. U nás se o vydávání Vlka stará nakladatelství Mytago, které jako jedno z mála udržuje gamebookovou sekci aktivní. A za to jsem moc rád.

Lone Wolf – Průvodní listina

 

Gamebooky vystoupaly na vrchol popularity během devadesátých let. Jak to, tak bývá jednou jsi nahoře a poté zase dole. S nástupem počítačových her se Gamebooky postupem času vytratily ze zájmu veřejnosti. Dá se říct, že nikdy nepřekročili stín béčkové až céčkové literatury. Nepovedl se jim takový obrovský průlom jako svého času komiksům, které dříve byly taky považovány za nízkou literaturu. Ještě blíže, než ke komiksům mají gamebooky právě k videohrám. Videohry ale za poslední půlstoletí udělaly hry obrovský pokrok a od textových her typu Zork po dnešní rozhodovací adventury, jako je Life is Strange, ušel herní průmysl neskutečný skok. jenže gamebooky bohužel zůstaly stát na místě. Otázkou zůstává jestli se tyto knihy mají vůbec kam hnout.

Mnoho a mnoho autorů hracích knih se uchytilo v herní branži, jedná se o více autorů než jen Livingstone a Jackson (ti dva dokonce prodali v roce 2002 Fighting Fantasy). Tyhle dva světy jsou prostě propojené, akorát mladší bratříček toho staršího zašlapal do země. Některé gamebooky dokonce dostaly svou videoherní podobu a jdou hrát jak na PC, tak na telefonech. Pro neangličtináře je to však trochu problematičtější, protože neexistuje český překlad. Já sám se v posledních měsících ke hraní s knížkou vracím, baví mě to a těším se až pořádně rozjedu Lone Wolfa.

Český Gamebook

Naše národní historie gamebooků začala až po revoluci, do té doby byly hry na hrdiny zakázané. Už jsem zmiňoval, že u nás nejpopulárnější je série Lone Wolf a Fighting Fantasy, obě nejdříve vydávalo nakladatelství Perseus a posléze Mytago. Máme však i české autory a autorky.

První průkopnicí v žánru je Ljuba Štíplová. Ljuba se proslavila především jako spoluautorka komiksu Čtyřlístek. Kromě vyvedených příběhů Fifinky, Bobíka, Myšpulína a Pinďi napsala herní knihu Na rozkaz krále a stala se tak první gamebookovou autorkou u nás. Nakladatelství Perseus přišlo s českou odnoží Fighting Fantasy. Negart Group byla pod taktovkou per Zbyňka Dacha a Václava Kroce. Já osobně si pamatuji první setkání s Negart Group. Kniha se jmenovala Ostrov vyhnanců a šíleně mě to bavilo. Do nedávna jsem nevěděl že Negart Group je česká odnož gamebooků a to více jsem byl s odstupem času překvapen kvalitou.

 

Nejlepší český gamebook!

 

Nejedná se však o jediné úspěšné české gamebooku. Když si odmyslím kvalitní příběhy stolních RPG v dračím doupěti, tak taková kniha Ve Službách Krále Reginalda od Michala Bronce je vysloveně nezapomenutelná. Ještě výše pak řadím geniální dílo O Norikovi geniálního autora Vladislava Chvátila. Toho můžeme znát především jako světového tvůrce deskových her jako jsou Krycí Jména nebo Through the Ages: Příběh Civilizace.

Gamebooky jsem si užíval především v dětství, ale poslední dobou se k nim pomalu vracím. Pocitově se mi zdá, že popularita opět trochu roste. Bude to nejspíše vlnou nostalgie, která se k nám vrací. Vidíme to všude. Lidi prahnou po starých hrách v novém kabátku nebo přetočených starých filmech. Tahle vlna sebou vzala i kdysi zapomenuté gamebooky a ty se pomaloučku polehoučku vracejí k lidem nebo ke mně teda určitě! A co k vám?

 

Gamebooky které doporučuji: O Norikovi, Prokletý Hvozd, série Lone Wolf, Alenčina noční můra v říši divů, Měsíční Oheň, Labyrint Smrti, Ve Služnách Krále Reginalda, Ostrov Vyhnanců, Rytíř temného slunce

 

 

 

Zdroj: vlastní, en.wikipedia.org, gameindustry.com

Štítky
2 komentáře
  1. Odpovědět

    Bedřich

    13.9.2020

    Zdravím Zypo, jsem rád že jsem objevil tento blog díky Games.cz . Podobný koncept blogu v takovéto kvalitě se už moc v dnešní době nevidí. Ještě jednou děkuji za super chvíle při čtení tvých zážitků a dokud tě to bude bavit, tak prosím nepřestávej…. Ať tě Síla provází.

    • Odpovědět

      Zypoman

      9.10.2020

      Ahoj, za tak milá slova moc děkuju! To jsi mi udělal mega radost! Snad se tu brzo zase stavíš. Ještě jednou díky moc

Zanechat komentář

Zypoman
Czech Republic

Z mých mnoha přezdívek zůstala jediná. Jsem Zypo a již tři roky mám to štěstí, že pracuju jako herní redaktor a recenzent. Miluju hry, knihy, komiksy a proto se mi v hlavě zrodila myšlenka, že bych měl své pocity ohledně věcí co mám rád sdílet. Ta myšlenka mi v hlavě duní jako tisíce kopyt, dusajících po volných pláních, jako stovky trpasličích kladiv tesajících do kamenů prastaré Morie. Nečekejte zde recenze, ale pouhé postřehy z herního světa a občas se můžete těšit i na mou vlastní básnickou či prozaickou tvorbu. Takže vítejte. Vítejte v mé jeskyni.

Rubriky