Zypondělí #2 – Diablo IV: Vessel of Hatred
Když jsem přemýšlel, co bych měl provést s druhým Zypondělím, tak volba byla celkem jasná. Poslední dny jsem prolézal křížem krážem démonický svět Sanctuary ve hře Diablo IV, které dostalo přídavek s názvem Vessel of Hatred. Původní hru jsem si celkem loni užil, kdy jsem se vrhl po hlavě do dobrodružství s Druidem. Posléze jsem se ještě na jednu sezonu vrátil a tentokrát jsem vyvolával armádu nemrtvých se svým Necromancerem. Do této sezony jsem vstoupil na magickou půdu se svojí půvabnou Sorceresskou, který mě zpočátku nenadchla, ale postupem času jsem ji přišel na chuť.
Spiritborn je nová classa v Diablu IV
Nicméně nikdy jsem nebyl kdovíjaký hardcore Diablo hráč a tohle pekelné dobrodružství jsem vždy hrál především kvůli příběhu, který mě fascinoval od samého počátku. Dokonce před lety jsem na téma okolo Diabla psal do televize rozsáhlejší téma, které mapovalo především druhý a třetí díl. Trochu paradoxně jsem nikdy v žádném dílu nenakoukl do endgame. To se však změnilo se čtvrtým dílem.
Příběh je zrada!
Při releasu jsem byl nadšený právě z příběhu, ale endgame mě nenadchl vůbec. Bylo zajímavé sledovat, jak se vyvíjí recenze. Upřímně já víc dávám na ohlasy recenzentů, než abych bral nějak výrazněni názory streamerů či youtuberů, protože mám pocit, že hodně tvůrců vidí hodnocení černobíle. Buď je to desítka nebo nula a nic mezi tím. To mě nebaví a nikdy bavit nebude a určitě se tomu budu věnovat jednomu z pondělních blogů, kdy bych chtěl dát trochu lásky průměrným hrám.
Ale zpátky k těm ohlasům. Recenzentsky sbíralo Diablo vysoká hodnocení, ale fanoušci hořekovali nad mizerným endgamem, který se rozhodně za povedený nedal považovat. To se hodně změnilo snad ve druhé sezoně, do které jsem opětovně naskočil a poprvé si užil více tu nejhlavnější část hry pro většinu hráčů.
Jednou z novinek rozšíření jsou pomocníci – Mercenaries
A teď v říjnu přikvačil mezi nás datadisk Diabla, na který jsem se těšil z jednoho a prostého důvodu. Tím bylo samozřejmě slíbené pokračování příběhu, který mě tolik bavil v základní hře, a který zanechal spousty nezodpovězených otázek. Výsledek? Totální katastrofa, jako by na příběhovém rozšíření pracoval někdo úplně jiný. Odfláknutý dialogy, které by napsala lépe umělá inteligence. Příběh, který se vlastně nikam neposunul a skončil dřív, než se stačil rozběhnout. Nelogická posloupnost, kde nebyl jeden jediný zdařilý nápad.
Nebojím se to nazvat podvodem na zákazníka a plivnutím do tváře každému fanouškovi, který se na příběh těšil. Jedním slovem – strašný. Slíbil jsem, že budu v těchto pondělních blozích šířit pozitivitu, ale tady mi to nedá. Za tohle chtít peníze je zločin. A v tuhle chvíli mi je úplně jedno, že do hry přibyla nová postava Spiritborn, kterou vývojáři tak přehnali, že ostatní charaktery vedle ní vypadají silou jako děti ze školky.
Hraní je zábava!
Zpátky ale do roviny pozitivity. Upřímně jsem nesledoval vývoj, jakým čtvrté Diablo prošlo během dob, kdy jsem ho nehrál, ale byl jsem příjemně překvapen kolik toho můžu nyní dělat a jak veškeré aktivity na sebe navazují. Vše počínaje ultra rychlým expením, kdy z poněkud přehnané stovky klesly úrovně na šedesátku, až po farmení surovin na výrobu těch nejunikátnějších předmětů. Vše do sebe perfektně zapadá.
Pro mě byla radost probíhat všemi těmi Pity, abych zlepšil svoje glyphy, zábavné jsou Helltidy pro farmení surovin. Nové Undercity na čas byla zpočátku výzva, ale se správným buildem a itemy to je fantastickej sprint s odměnou. A pak samozřejmě nové raidy pro 4 osoby, které jsou relativně nápadité a připomínají mi raidy v Destiny, kdy hráči musí kooperovat a dělit se na skupinky, aby překonaly veškeré nástrahy.
Koncept Art k Diablu IV
Raidu jsem se trochu bál, protože vesměs tuhle hru, která vyžaduje neustálé online připojení, hraju sám s tím, že se rád připojím do skupiny dobrodruhů. Konečně je ve hře totiž i možnost vyhledat si nebo založit partu, kam se připojí hráči, hledající stejnou aktivitu. A to je prostě pecka. Prošel jsem si tak všechny raidy a farmil do zbláznění všechny uber bosse. A to mi přijde strašně fajn, jen tak se připojit a společně se prokousávat obsahem. Navíc právě v těch raidech si nepřijdete úplně k ničemu, když opravdu musíte i vy něco dělat a nemůžete se nechat pouze protáhnout. Ale upřímně, když chytnete skupinu se třemi Spiritborny, tak se opravdu můžete soustředit pouze na pozicování své postavy a ke kosení monster se jen tak nedostanete.
Nedokonalé, ale chvalitebné
Já a moje magička jsme si putování Sanctuary užívali, ale postupem času kolem paragon levelu 220 mě nadšení pomalu pustilo a za tento týden jsem v Diablu strávil slabou hodinku dvě. I hromada obsahu se dá neustálým opakováním poněkud vyčerpat a jestli něco můžu vyčítat raidům, tak to, že odměny z nich jsou fádní a pro mě nezajímavý. Tak jako itemizace samotná. Nepřijde mi dobře, že se ty nejlepší itemy z nejlepších, které boostnou každý build, dají vyrobit. Sice materiály jsou složité ke shánění a je potřeba trocha štěstí, ale stále se dají vyrobit a tím pro mě tak trochu ztrácejí lesk.
Diablo IV: Vessel of Hatred
Nadšený nejsem ani z runových slov, které padají doslova na každém kroku a tím v mích očích klesá jejich exkluzivita. Nicméně ale ve čtvrtém Diablu mám přes 250 hodin a užil jsem si je! Poslední sezona mi přijde zábavná a našlapaná obsahem. Jenom ten příběh je teda zmrzačený až na kost. Bohužel. Na druhou stranu opravdu poprvé v sérii jsem se ponořil do finální fáze hry. Ta mě vyplivla na denní světlo až teď po třech týdnech intenzivního hraní. A věřte, že to pro hráče, který u dlouhohrajících her zas tak dlouho nevydrží, je velká věc. Takže díky Diablo a my se vidíme opět další pondělí.
