10 nejlepších her za rok 2018
Po vzoru svých kolegů jsem se rozhodl, že se také podělím o svoji letošní top desítku her, do kterých jsem měl možnost nakouknout a zahrát si je. Čím více můj věk nabývá na hodnotě, tím obtížněji si hledám čas na všechny hry, co bych si chtěl zkusit. Navíc, s civilním zaměstnáním skloubit samotné redaktorské povinnosti, je leckdy úkol zcela nadlidský. Nechci, aby to znělo jako výmluva, ale spíše abych upozornil na fakt, že se rozhodně nejedná o deset nejlepších her letošního roku, ale jen můj osobní výběr z toho, co se mi letos dostalo do rukou. Tak jdeme na to.
- Batman – Enemy Within
Začneme hned velkým překvapením a labutí písní studia Telltale. Po prvním epizodickém Batmanovi jsem k pokračování přistupoval se značnou skepsí. Nicméně přes prvotní obavy se z netopýřího muže vyklubala nejlepší hra, kterou Telltale studio kdy vydalo. Zajímavá story, kde prim hraje spíše Bruce Wayne než samotný netopýří muž, mě opravdu chytla. Vrcholem tohoto snažení byla poslední pátá epizoda, která reagovala na vaše dřívější rozhodnutí a přichystala si pro hráče parádní překvapení. Podle vašich předchozích kroků, totiž autoři připravily dvě naprosto rozdílné alternativní epizody, které se od sebe snad více lišit nemohly. Jen těžko jsem skrýval nadšení z toho, že moje volba v adventuře od Telltale měla konečně opravdový vliv na cestu hrou.
- Assassin´s Creed: Oddysey
Za mě jednoznačně nejlepší díl Assassína. Přerod z akční adventury na RPG Witcherovského typu je dokončen a mně nehorázně sedí. Oceňuji i pokus autorů o možnosti dialogové volby, i když v tom dost často hra kulhá na obě nohy. Je jednoduše vidět, že v tomhle se scénáristé ještě trochu hledají, ale jedná se o správnou cestu, tak snad u toho vydrží i do dalších dílů, kde zúročí nově získané zkušenosti. Jestli se mi líbil starověký Egypt, tak Řecko mě pohltilo mnohonásobně víc. Mnou zvolená postava, Kassandra, má fantastickou dabérku a v tomhle ohledu patří mezi nejlepší charaktery celé série.
- Marvel´s Spider-man
Po Batmanovi další superhrdina, který zazářil na herních perifériích a můžeme jen doufat, že to je předzvěst dalších kvalitních superhero her. Od pavoučího muže se očekávalo mnohé a autoři ze studia Insomniac games mnohé nabídli. Dobrodružství Petera Parkera si je dost podobné s Arkhamskou sérií, ale v drobnostech je naprosto unikátní. Například tam, kde Batman vládne silou, Spíďa využívá svou obratnost a ten rozdíl je cítit z každého kopu a skluzu, který Péťa provede. Velkým plusem je i festival vtipných hlášek, kterými, tak jako v komiksech, rozhodně nešetří. Takového Spidermana jsem si představoval a dostal jsem ho. Navíc plynulý pohyb mezi mrakodrapy Big Applu je neskutečně uspokojující a uchvacující.
- A Way out
První kooperační záležitost, do které jsme se po hlavně vrhli s ArcadeBullem. Kombinace dechberoucího útěku z vězení a soutěžení v opravdu kreativních eventech mě naprosto okouzlila. Vincent i Leo měli svůj jedinečný charakter a chemie mezi nimi patří k absolutní špičce. A ten konec… To byl od tebe pěknej podraz, Bejku! Skvělá emoční jízda a další zajímavá hra z programu Electronic Arts Originals. Do budoucna si můžeme přát jen a jen více takových her, protože takové hry opravdu táhnou, což dokázal letos i druhý Unravel.
- Super Mario Party
Takřka geniální dílo a trefa do černého pro Nintendo Switch. Tahle párty taškařice se stala jedním z hlavních důvodů, proč jsem si tuhle nejnovější konzoli od Nintenda pořídil. Tuna obsahu a zábavných miniher, které neomrzí a nabízí skvělou zábavu pro kohokoliv, kdo jí dá šanci. Hlavním tahákem je určitě tabletop mód, který mě vrátil do dětských let, kdy jsem se s rodinou rozčiloval u Člověče, nezlob se. V době, kdy hraní deskových her, smrdí hipsteřinou na sto honů, nabízí Super Mario Party vhodnou a šíleně poutavou alternativu.
- For Honor: Marching Fire
Druhou polovinu seznamu odstartuje rozšíření pro For Honor. Po rozpačitém startu si vývojáři dali tu péči a tento skrytý diamant opečovávali s ohromným úsilím. Vrcholem jejich snažení bylo právě rozšíření Marching fire, které přidalo novou frakci čtyř bojovníků, zajímavý single režim a dobývání hradů do multiplayeru. Během roku jsem se do světa For Honor vracel neustále, protože soubojový systém mi opravdu přirostl k srdci a nutí mě se neustále zlepšovat. Tahle bojovka od Ubisoftu neřekla své poslední slovo a na příští rok jsou naplánovány další velké věci a mně nezbývá nic jiného, než se na ně těšit.
- Detroit: Become Human
Těsně pod pomyslnými stupni vítězů zakotvil Detroit: Become Human. Příběh o androidí rebélii, vyprávěný skrze trojici ústředních postav, byl fascinující. Když vám hra po každé kapitole ukázala vaše statistiky, nestačil jsem se divit, jaký je rozdíl mezi mnou, mými přáteli a celým světem. Mohlo za to jistojistě i mé rozhodnutí, že Connor, jedna z hlavních postav, bude android bez citů a bude se řídit výhradně svým protokolem. Výsledek mě uchvátil, i když moji přátelé se divili, jak jsem mohl z příběhu o osvobozování androidů udělat takový peklo. David Cage a studio Quantic Dreams posunuli interaktivní adventury zase o kousek dál a těším se, čím nás překvapí příště.
- Monster Hunter World
Během startu Monster Huntera jsem byl jak na houpačce. Nejprve jsem se hrozně těšil, jenže s příchodem otevřené bety mé nadšení rychle vyprchalo a hodně jsem uvažoval, jestli mám vůbec něčemu tak zmatečnému a chaotickému věnovat svůj drahocenný čas. Nakonec jsem to zkusil a okamžitě mě svět Monster Huntera uchvátil. Jednalo se o moji první hru v této mnohaleté sérii a nestačil jsem se divit, o jak komplexní, zajímavý a po čertech zábavný se jednalo zážitek. Fantastická hra, kterou jsem si užil jak sólo, tak s přáteli. Nejvíc jsem byl překvapen, když po takřka stovce hodin, na mě hra začala chrlit nový a zcela unikátní obsah. Neskutečný!
- God of War
Bůh války po vymýcení Pantheonu odcestoval na sever. Založil rodinu, změnil výbavu, změnil styl a zabodoval na celé čáře. Sekera Leviathan si u fanoušků získala právoplatné místo vedle legendárních Blades of Chaos a dnes málo vídané putování otce se synem severskou mytologií obnažilo srdce mnohým z nás. Přechod z tradiční hack´n´slash koridorovky na napůl otevřený svět akční adventury byl skvělá volba. Autorům ze Santa Monica Studios se povedl neskutečný kousek s kamerou, která běží bez jediného střihu a hře to dodává neskutečnou atmosféru. Příslib dalších dílů mě naplňuje velkým očekáváním, protože letošní God of War se nesmazatelně zapsal do herní historie.
- Red Dead Redemption 2
Osm dlouhých let nekonečného čekání na návrat do světa rančerů, kovbojů, nelítostných pistolníků a podlých šerifů. Nebudu zastírat, že na druhý Red Dead jsem byl extrémně zvědavý, protože první díl patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy hrál. I přes obrovská očekávání mi zůstala brada dole, když jsem poprvé okusil krásy druhého dílu. Prvotní nadšení ani po přibližně 100 hodinách neopadlo, spíše to bylo naopak. Tuna dech beroucích detailů převážila některé zastaralé herní mechaniky a extrémně pomalé tempo, které studio Rockstar zvolilo, mi přišlo impozantní. To, co pro mnohé bylo zbytečně rozvleklé, pro mě znamenalo detailní rozkreslení motivací a změn jednotlivých charakterů. Postavy v RDR2 jsou opravdu bezkonkurenční a společně s hudebním, potažmo zvukovým designem posunuli herní hranice zase o pořádný kus dál.
