Blog

Dohráno: Red Dead Redemption 2

on
6.1.2019
Článek obsahuje lehčí spoilery prvního i druhého dílu

Když pomalu ubíhaly finální titulky hry Red Dead Redemption 2, nemohl jsem se ubránit pocitu, že právě končí jedno z těch unikátních děl, o kterých se budu bavit ještě dlouhé roky. Nebudeme si však nalhávat, že se jedná o bezchybné dílo. Trochu mě zarazil zvláštní bounty systém nebo poněkud zastaralé a chaotické menu pro výbavu. To jsou ale jen špičky ledovce chyb, které postihlo tohle Westernovské dobrodružství.

Naštěstí se Rockstarům povedlo namíchat takový koktejl geniality a detailů, že jsem přestal chyby úplně vnímat a jen jsem se celou dobu kochal tím, co si pro mě hra na každém dalším kroku nachystala. Vracel jsem se ze sněhové bouře k ohni a sníh se mi rozpouštěl před očima, čistil jsem zrezlé zbraně nebo hřebelcoval svoji nádhernou klisnu. To je jen miniaturní špetka drobností, které jsem během více než stovky hodin nadšeně hltal.

Druhé Red Dead je velmi specifická hra. Pro dnešní dobu, kdy si hráč žádá především instantní zážitek, nabídla tato westernovka pomalé, místy až ploužící se tempo. Když vše nabere obrátky a hra dospěje do drtivého finiše, všimnete si že se autoři nebáli opět tempo zpomalit takřka na nulovou rychlost. Někomu to sedět nemusí, ale mě to naprosto uhranulo a okouzlilo. Mám opravdu pochopení pro tu pomalost a rozvleklost, protože Red Dead Redemption 2 pro mě není ani tolik akční adventura, jako arkádová simulace života skupiny lidí, žijících za hranou zákona.

 

Hra je detaily prosetá skrz naskrz

 

Zajímavé pro mě je i to, že RDR2 nemá od začátku jasně vytyčený velký cíl. Nejedeš zachránit princeznu, nežene tě touha po pomstě, ani po ovládnutí světa samotného. Komunita, vystavěná okolo Dutche, chce hlavně přežít a nakrást si nějaké peníze pro život v měnící se krajině, která s bandity a tuláky už prostě nepočítá. Když si připočteme, že znalci prvního dílu vědí, jaké vyvrcholení je čeká, tak příběh se musí opírat především o fantasticky napsané charaktery, a to se Rockstarům povedlo jako nikdy předtím.

Hrál jsem desítky her, jejichž příběh mě dostal do kolen, ale málokterá story mě donutila vnímat i ty nejmenší detaily, měnící motivace jednotlivých postav. Autoři změny netlačí násilně, ale dávkují je rovnoměrně a leckdy je můžete lehce minout. Trávil jsem opravdu hodiny v kempech a poslouchal interakce postav mezi sebou. Hádají se, pomáhají si, mají spolu sex, a když vy budete moc otravní, někdo vás chytne a dá vám lekci z dobrých mravů.

Jako první příklad progresu charakterů mi poslouží postava Karen Jonesové. Oddaná členka Dutchova gangu, která se díky své kráse nebojí okrádat naivní mladíky. Když se chystá bankovní loupež, ona je ta první, kdo se hlásí do akce. Postupem času se však její role mění. Jak to jde s družinou z kopce a společenstvo není jednotné, Karen upadá do deprese a kdysi z energické dívky se stává chlastem nasáklá, zoufalá osoba, která nemá sebemenší tušení, co dělat se svým životem. Srdce mi vysloveně usedalo, když jsem viděl ztracenou Karen upadat do bezesných nocí, objímajíc láhev alkoholu.

 

Motivace a plány skupiny se neustále mění

 

Největší progres však zaznamenaly postavy tři. Vdova Sadie Adler, kterou dabovala fantastická Alec McKenna, vůdce party Dutch van der Linde a hlavní protagonista druhého dílu Arthur Morgan. Sadie si prošla několika fázemi. Z nešťastné ženy, přes zbrklou dámu toužící po akci, až po jeden z hlavních pilířů celé bandy, poháněný nemilosrdnou touhou po pomstě.

Přerod Dutche mi přišel naprosto geniální z toho hlediska, že v prvním díle to byl hlavní antagonista, kterého jsem upřímně nesnášel. Tady ovšem vystupoval jako vůdce komunity, na které mu záleželo více než na vlastním životě. Dutch byl ten, kdo má vždycky v rukávu další plán. Jakmile se mu však začne jeho sen rozpadat pod rukama, tak se z leadera stává uzlíček zbrklých nervů, neschopných uznat svoji ztrátu suverenity. Fascinující je, že ta změna se neodehrává během krátké příběhové linie, ale je hezky vidět, jak se jeho vztahy s ostatními členy mění. Jak se dříve bezmezná důvěra a loajalita mění v náznaky pochybností, které bublají pod povrchem, až nakonec vytrysknou na světlo a všechny kolem smetou jako tsunami.

 

Dutch van der Linde

 

Celkový zvukový design RDR2 je něco naprosto neskutečného. Důkazem toho je i famózní dabing Arthura Morgana. Opravdu jsem nečekal, že by něco mohlo překovat Krata z nejnovějšího God of War. A ono ejhle! Výkon Rogera Clarka mi vyrazil dech. Můj Arthur byl klaďas každým coulem. I když zpočátku působil jen jako Dutchova pravá ruka a vrchní mlátička skupiny, postupem času Arthur rozkvetl v jednu z nejdůvěryhodnějších postav herní historie. Jeho rozkol mezi loajalitou k šéfovi a zdravým rozumem mě zcela pohltil. Během druhé kapitoly jsem si však začal všímat, že Arthura nebude trápit jen jeho mysl. Mé odhady se naplnily o několik desítek hodin později a byl jsem na sebe opravdu pyšný, že jsem si začal všímat příznaků tak brzy. Bylo zajímavé pozorovat, jak se krůček po krůčku hlavní postava mění a jak bojuje sama se sebou a svými hodnotami.

Chtěl bych se ještě chvíli zastavit u důležité trojice celého světa Red Dead. A tím myslím Johna Marstona, Abigail Marston a jejich syna, Jacka Marstona. Ti hrají ústřední role v první díle a vlastně i v tom druhém. Je všeobecně známý fakt, že Abigail, než pojala Johna za manžela, působila v gangu jako lehké děvče pro zábavu všech. Prostě se živila prostitucí a během hraní jsem si všímal různých náznaků, že John by vlastně nemusel být Jackův biologický otec. Téhle teorii nahrává hned několik skutečností. Třeba takový Javier Escuella ve druhém RDR si je hrozně podobný s dospělým Jackem, kterého můžeme vidět v posledních kapitolách dílu prvního. Společné rysy s Jackem sdílí i další členové gangu, jako je Bill Williamson, Dutch van der Linde nebo samotný Arthur Morgan. Dění okolo Marstnovic rodiny mě opravdu zajímá a tohle je jedna z otázek, která není zcela zřejmě zodpovězená a nejspíše schválně.

Ze série Red Dead se stává má srdcová záležitost. Dvojka mě fascinovala barevností a spletitostí charakterů. To celé ještě podtrhuje dechberoucí audio stránka, která je zvládnutá na opravdu mistrovské úrovni. Až se znovu vrhnete do světa kovbojů, prosím, dávejte pozor i na ty sebemenší detaily, které se vaším postavám dějí, protože v tom tkví největší kouzlo celé hry.

 

Javier Escuella vs Jack Marston

 

 

Štítky

Zanechat komentář

Zypoman
Czech Republic

Z mých mnoha přezdívek zůstala jediná. Jsem Zypo a již tři roky mám to štěstí, že pracuju jako herní redaktor a recenzent. Miluju hry, knihy, komiksy a proto se mi v hlavě zrodila myšlenka, že bych měl své pocity ohledně věcí co mám rád sdílet. Ta myšlenka mi v hlavě duní jako tisíce kopyt, dusajících po volných pláních, jako stovky trpasličích kladiv tesajících do kamenů prastaré Morie. Nečekejte zde recenze, ale pouhé postřehy z herního světa a občas se můžete těšit i na mou vlastní básnickou či prozaickou tvorbu. Takže vítejte. Vítejte v mé jeskyni.