Blog

Já, Recenzent

on
5.4.2019

První díly New Game+ jsou za námi a já přemýšlím nad svojí cestou, která mě zavedla až sem. Nikdy jsem neměl dostatečný psací talent, tím disponovala spíše moje sestra. Už když jsme chodili na základní školu, veškeré slohové práce pro ni nepředstavovaly žádný problém. Zatímco pro mě to byla vždycky bitva sama se sebou. Nicméně i přes absenci talentu mě psaní bavilo vždy. Bavilo mě vymýšlet příběhy o hrdinech, princeznách a zlých čarodějích. Moje ambice tvořit textem ale nebyla nikdy vysoká a psaní o hrách už vůbec ne. Občas jsem si něco zahrál, jenže v dětství jsem drtivou většinu volného času trávil na hřišti s balónem a snil o kariéře profesionálního fotbalisty.

První pokusy o psaní proběhly na střední škole, když jsem propadl kouzlu hip-hopu a začal skládat první písně, či chcete-li básně, i když se snažím svoji básnickou a hudební tvorbu odlišovat. S hudbou jsem zažil spoustu skvělých zážitků. Hlavně jsem začal více vnímat psaný projev. Protože hudba pro mě vždycky byla a bude především o sdělení. Dnes se ale mnohem více tlačí na samotný projev, a to je věc, která mě moc nebaví. Jednou věcí jsem si byl ale jistý. Chtěl jsem tvořit. Chtěl jsem něco psát a zlepšovat se v tom. Čirou náhodou jsem objevil kurzy tvůrčího psaní se zaměřením na herní recenze. V tu dobu jsem opravdu hodně hrál videohry a přišlo mi to jako super nápad. Vystoupit ze své komfortní zóny, získat nové obzory a zkušenosti. A tak jsem se na kurz přihlásil.

 

Mé psaní hodně ovlivnila má hudební kariéra

 

Moc jsem od toho neočekával a prostě jsem chtěl zkusit něco nového. Jenže na té partičce podivínů, která se na kurzu sešla, bylo vidět, jak je hry baví. A mě to vlastně bavilo taky. I díky Bětce, která psaní rozumí a zasvětila nás do tajů recenzování. Nadchlo mě to tak moc, že jsem chtěl pokračovat. Nechtěl jsem, aby má krátká recenzentská kariéra skončila kurzem, jelikož jsem měl pocit, že mi to celkem jde. No, a tak jsem to zkusil. Po kurzu jsem Bětce napsal, jestli by nebylo možné pokračovat dál. A ona tu ta možnost byla. Než jsem se rozkoukal, byl rok 2015 a já začínal jako člen redakce herního pořadu Re-Play.

Jestli mi to při kurzu šlo, tak při nástupu do tvrdého provozu jsem dostal pořádně nafackováno. Je jedna věc psát o hrách, kterým se věnujete hezky v klidu bez stresu. Stíhat leckdy šílené uzávěrky, natáčet videa, ty následně roztřídit a popsat, je úplně jiná kategorie. Toho času najednou bylo strašně málo a do toho stíhat mé civilní zaměstnání byla dobrá sebevražda. Měl jsem dny, kdy jsem hrál celý den do pěti do rána, pak rovnou šel na dvanáctihodinovou směnu do práce a večer při návratu jsem opět pokračoval v tvoření recenze. Bylo to šílený, ale upřímně bych neměnil. Chtěl jsem to dělat a šíleně jsem si vážil šance, kterou jsem dostal. A vážím si jí doteď.

 

První recenze byla na hru Dying Light

 

Do dnešní doby jsem na PC zrecenzoval tři tituly. Hned můj první článek bylo hodnocení zombie hry Dying Light. Když jsem se dozvěděl, co bych mohl recenzovat, nastal v mé hlavě chaos. Neměl jsem totiž v tu chvíli žádné PC. Nechtěl jsem tuhle příležitost propásnout, a tak jsem si z posledních peněz, co jsem měl, koupil počítač, který Dying Light jen tak tak rozjel. Videa jsem nějak sesmolil, a když se retrospektivně kouknu zpět, ta recenze šla napsat mnohem lépe, ale i mnohem hůře. Od té doby jsem napsal desítky recenzí nebo témat a ta vášeň nemizí. Byla výzva například v Blackhole dojít v krátkém čase až na konec, aby v recenzi byly záběry i z posledních úrovní. Vybavuji si, že jsem v té době pracoval i na hodnocení Helldivers. Věřte mi, to byl pěkně hardcore týden.

Roky utíkaly dál a já se leckdy dostával k velmi zajímavým kouskům. Dobré a velké hry se recenzují krásně. Jenže občas jsem si vyžral i slušný odpadní materiál. Zlatým grálem všech zrůdností byl však Metal Gear Survive. Jsem velký fanoušek Metal Gearu a to, jak v Konami znásilnili moji oblíbenou značku, bylo neskutečný. Navíc jsem si na tenhle kousek vzal tři dny dovolený, abych to stihl odehrát. Neskutečně odporná hra, na který jsem nenechal nit suchou. Ty vyplácaný dny dovolený si budu vyčítat ještě hodně dlouho. Dva z desíti je doteď mé nejnižší hodnocení hry. A to jsem v okruhu mých známých považován za věčného optimistu, který na vše kouká pozitivně.

 

Nejhorší herní zážitek ever. Metal Gear Survive

 

Nastal rok 2019 a s tím svázaný přechod do nového pořadu. Když se mě Bětka zeptala, jestli bych nechtěl jít s nimi, byl jsem nadšený. Bral jsem to jako ocenění za ty roky progresu, který jsem udělal. Je vtipný, že moje první recenze pro New Game + se taky neobešla bez pár komplikací. Ukradli mi totiž Playstation účet a zpět do rukou jsem ho dostal po několika týdnech neustálého řešení situace s PS podporou. Můj účet mi odemkli asi dvě hodiny předtím, než jsem obdržel kód na Division 2. Už nikdy nepodcením možnosti dvoufázového ověřování, protože za ty nervy to opravdu nestojí.

Nikdy jsem se neschovával a svoje recenze si dokážu obájit. Nebo si to alespoň myslím. O to víc mě zaskočila provokace od bývalých kolegů, že jsme prý Division 2 recenzovali z bety. Když se ke mně tenhle blud dostal, nevěřil jsem tomu. Tyto uraženecké spory jsou slušně řečeno ubohé a od lidí, kteří by neměli mít po těch letech pochyby o mé poctivosti, bych to fakt nečekal. Takhle lhát v nějakém pseudo konkurenčním boji je trapné a nedůstojné. Samozřejmě se mě to hodně dotklo.

 

Nový pořad, nová výzva. Určitě sledujte

 

Ale co už, stalo se. Já jsem nadšený z práce v New Game +. Jsem ready na všechny výzvy a musím přiznat, že cítím obrovskou motivaci tvořit obsah pro takový projekt, u kterého jsem od samého začátku. Určitě jsem zde nezmínil všechny své trable a lapálie, ale jsem tak od přírody trochu roztržitý a určitě se mi zase něco povede vymňouknout. A až se to nastřádá, tak určitě přijdu s dalším pokračováním. Snad na můj další blogový příspěvek nebudete čekat takovou dobu.

Štítky

Zanechat komentář

Zypoman
Czech Republic

Z mých mnoha přezdívek zůstala jediná. Jsem Zypo a již tři roky mám to štěstí, že pracuju jako herní redaktor a recenzent. Miluju hry, knihy, komiksy a proto se mi v hlavě zrodila myšlenka, že bych měl své pocity ohledně věcí co mám rád sdílet. Ta myšlenka mi v hlavě duní jako tisíce kopyt, dusajících po volných pláních, jako stovky trpasličích kladiv tesajících do kamenů prastaré Morie. Nečekejte zde recenze, ale pouhé postřehy z herního světa a občas se můžete těšit i na mou vlastní básnickou či prozaickou tvorbu. Takže vítejte. Vítejte v mé jeskyni.

Rubriky