Blog

Konec roku ve Star Wars rytmu

on
17.12.2019

 

Na plátna kin se blíží prozatím poslední díl ságy Star Wars a pomalu se bojím otevřít ledničku, aby na mě nevybafl Chewie nebo jiný hrdina z tohoto světa. Nicméně film není jedinou akvizicí, která rezonuje mojí popkulturní bažinou. Ano teď myslím především seriál Mandalorian, který uvádí na trh novou streamovací službu Disney + a hru Star Wars Jedi: Fallen Order pod taktovkou studia Respawn a Electronic Arts. Takže dalo by se říct, že fanoušci Hvězdných válek zažívají opět žně, protože především po kvalitní singleplayerové hře fanoušci toužili, jako roztomilí Ewoci po kusu pečeného lidského masa.  Podle ohlasů jak na seriál, tak na hru to vypadá na první pohled jako trefa do černého, bohužel v mých očích se jedná o čistě průměrné nebo lehoulince nadprůměrné věci. A pokusím se vám v následujících řádcích v rychlosti vysvětlit proč si to myslím.

 

Star Wars Jedi: Fallen Order – slast i strast

Začneme hrou, která sbírá napříč světovými médii především kladná hodnocení, i když například v našich vodách Zdeněk Princ z Vortexu přišel s recenzí, která solidně rozbouřila vody v tom našem malém rybníčku. S čistým svědomím vám ji mohu doporučit, nemusíte s ní souhlasit, ale je tam dobře popsáno pár styčných bodů, se kterými se dokážu ztotožnit. A lidi pochopte! 6/10 není známka znamenající špatnou hru, ale známka značící, že hra je lehce nadprůměrná, která má své nezpochybnitelné kvality. 6/10 není konec světa ani odpad!

 

Fallen Order nabízí krásné scénérie

 

Také si nemyslím, že by Fallen Order byl špatnou hrou, to vůbec ne. Ona vlastně kombinuje věci, které mi jsou velmi blízké, ale kombinuje je takovým divným způsobem, jehož výsledný koktejl mi přijde chuťově velmi fádní a nevýrazný. Na první pohled vidím hru ze světa Star Wars s prvky Souls her říznutou trochou toho Uncharted feelingu, a to prostě nezní špatně, protože obě ty série, ze kterých hra čerpá, jsou mé velmi oblíbené.

 

Uncharted nebo Dark Souls?

Od prvních filmových dílů miluji souboje se světelnými meči a v herním světě jsem si je nejednou užil do sytosti taky. Kombinace náročnosti a načasování úderů dle Souls her se světelnými meči je prostě sexy, jenže mně u toho chyběla právě ta preciznost her od Fromsoftware, kde ty souboje mají patřičnou flow. U Star Wars Jedi: Fallen Order mi to tak nepřijde, neříkám, že souboje jsou vysloveně špatné, ale nepřijdou mi tak precizně odladěné, jak by být měli, aby mě dostatečně uspokojili. Na druhou stranu při soubojích postupem času více a více využíváte Force power a to je cool, až teda na absenci schopností temné strany, což pro notorického herního záporáka, do jakého se ve většině her stylizuji, škoda.

Druhým styčným bodem celé hry je pro mě takzvaná Uncharted část. Proč Uncharted část? Protože hned úvodní sekvence ve vlaku je čistá kopírka toho, co předvedl tým z Naugty Dog ve druhém díle Uncharted. Zatímco vlaková část Uncharted mi přišla naprosto impozantní a je to jedna z nejlepších videoherních sekvencí, co jsem kdy hrál, tak u Star Wars u mě zůstala v puse jen trpká pachuť. A to především z důvodu, že tahle část je věnovaná tutoriálu, a ten totálně ničí celou plynulost něčeho, co v mých očích plynulé být má.

 

Světelné meče hrají prim

 

Co se týká hádanek, tak ty mi svým způsobem přijdou i lepší a nápaditější než v Uncharted a to hlavně díky zajímavému platformingu, kde se hojně využívá síla. To rozhodně své kouzlo má. Bohužel co mě mrzí je plytká story a plytké charaktery, které jsem si za celou dobu nedokázal zamilovat. Ono mě i trochu mrzí, že se v posledních SW hrách, filmech, seriálech neustále omílá dokola jedno a to samé období (chcete-li trojobdobí). Star Wars má tak našlapané lore, až mi přijde jako velká škoda parazitovat na něčem, co je jasně dáno a tím ztrácet možnost velkých, osudových zvratů a překvapení. Autorům odvyprávěné příběhy svazují ruce. Srovnal bych to k superhrdinským komiksům, kde čtenář prostě ví, že Batman jen tak neumře, protože by si tím vydavatelství zabilo svůj kasovní trhák.

Abych tuhle sekci nějak ukončil, tak rovnou říkám, že Star Wars Jedi: Fallen Order není rozhodně špatnou hrou, jen není dokonalou ani silně nadprůměrnou, většinu věcí, co si vypůjčuje odjinud nedělá lépe ani inovativně. A ještě nesmyslně tam rve více obtížností, které jen zvedají životy i poškození a snižují reakční dobu na vykrývání úderů. A to mi přijde málo. Pro hráče nadržené na pořádnou Star Wars singleplayer hru je tohle povinnost, jen by se přes tyhle chtivé brýle nemělo zapomínat na nedostatky.

 

Nájemný lovec na stezce minulosti

Jestli něco většinu lidí z mého okolí v poslední době uchvátilo, tak je to seriál Mandalorian, kterému jsem se já osobně dost dlouho vyhýbal. Ani nevím proč, jen nebyla moc chuť pouštět se do nového seriálu. Pak jsem ale podlehl nátlakům společnosti a nedalo mi to. Obzvlášť, když na mě všude vykukoval Baby Yoda, jako největší highlight celého seriálu. Řekl jsem si ok, Mandaloriany mám rád, lidem se to líbí, tak tomu dám šanci, protože je velká pravděpodobnost, že by se mi to mohlo líbit taky, a nepovažoval bych to za ztracený čas. Ztracený čas to určitě není, ale seriál jako takový se mi vlastně nelíbí a jsem momentálně v takovém rozpoložení, že ani netuším, jestli první sérii dokoukám.

 

Hype na Mandaloriana je neuvěřitelný

 

A přitom všechno vypadá od první chvíle pěkně. Kvalitně natočený, dobrý lokace, hlavní hrdina má okolo sebe auru, jakou by hlavní hrdina měl mít. Je to Star Wars seriál, ten pocit z toho tam je jednoznačný. Skládá velkou poctu především první trilogii, ať už soubojovou choreografií, tak triky a kostýmy. Musím uznat, že mě to nejprve, ne zrovna mile, překvapilo a říkal jsem si, že to je prostě divný. Postupem času jsem tenhle názor přehodnotil a přijde mi vlastně dost v pohodě, až na pohyb Baby Yody. Ano, vím že je to loutka, a že ta se nikdy nebude pohybovat jako figura vytvořená počítačovou animací, ale sledovat pohyb Yody mě hodně tahá za oči, není mi příjemný a myslím si, že s tím rozpočtem, by to šlo udělat rozhodně lépe.

 

Tělo bez duše

Mandalorian je blyštivý, ale přitom westernovsky špinavý, a to mě baví. Jenomže to je celé, co Mandalorian je. Od prvního okamžiku mi seriál přijde jako nudně koncipovaný quest ze hry World of Warcraft z dob Vanily. V první díle Mandalorian uloví hledaného zločince, převeze ho na místo určení, dostane zaplaceno a vyrobí si nový kus oblečení, v tomhle případě jde o nárameník, a dostane nový úkol. Nový úkol dostane hlavního hrdinu na novou planetu, kde vymlátí stanoviště, sebere pro to, co přišel a chystá se quest odevzdat, teď se ale úkol “neuvěřitelně” větví, protože loď je rozbitá a musí se sehnat součástky a o tom je další díl, další quest a nic víc.

 

Baby Yoda je roztomilost sama

 

Během pěti epizod, které jsem sledoval autoři absolutně rezignovali na jakoukoliv snahu o budování charakteru, zápletky či emocí. Ten seriál je absolutně bez duše a příběhu. Bez napětí. Peníze vynaložené na seriál jsou vidět, ale potenciál zmizel někde v dáli. A přitom Mandaloriani jsou opravdu zajímavou akvizicí ve světě Star Wars. Jako jedni z mála bojovali proti republice sami za sebe. To téma nabízí nespočet možností, jak ho pojmout. Ve hře KotOR 1 a 2 hrají nemalou roli pro celé příběhové nastavení, v knize Revan se tohle lore značně rozšiřuje a v seriálu Klonové Války je zase zobrazena jejich novodobá historie. Zde není nic. Mandalorian je skvěle vypadající seriál ze světa Star Wars, který ale absolutně postrádá jakékoliv příběhové pozadí, a to je strašná škoda a taky chyba. Mandalorian tak získává ocenění za naleštěné nic.

 

A co film?

Pár slov ztratím i k filmu, který dorazí v následujících dnech. Nejdříve bych ale chtěl zmínit momentálně nejpopulárnější hru na světě – Fortnite. Ve Fortnite se objevila speciální živá událost jako reklamní kampaň na nové Star Wars. Nejenom že si hráči užili speciální ukázku z filmu přímo ve hře, viděli animovaného J J Abramse vylézajícího z Millennium Falcon, ale nakonec se posekali světelnými meči a vše vypadalo skvěle. Až na ty technické problémy, kdy to spoustu hráčů ani nepustilo do hry. Celá akce zdaleka neměla na podobně koncipovaný koncert populárního DJ Marshmellow, ale i tak já oceňuji pokusy přinést do světa gamingu trochu něco nového s obrovským potenciálem do budoucna, a to se Fortnite daří na výbornou.

 

Zakončení jedné obří ságy

 

Co se týká samotného filmu Star Wars: Rise of Skywalker, tak ten mě nechává překvapivě chladným. První film z nové trilogie hrál podle mě až moc na jistotu a druhý díl mi přijde šíleně těžce uchopitelný, i když se autor snažil přijít s něčím novým a neotřelým. Když jsem odcházel z kina, tak jsem za tenhle přístup byl rád, s postupem času jsem rád stále, akorát tenhle inovativní přístup nevyšel tolik, jak bylo zapotřebí. I tak je pro mě epizoda VIII mnohem stravitelnější než epizoda II nebo epizoda VI. (Ewoky prostě nesnáším)

Doufám, že Abrams alespoň solidně zodpoví některé otazníky, protože v epizodě VII se na veškeré vysvětlování absolutně vykašlal a člověk aby pochopil některé věci, musel prolézt wikinu. Mě zajímá, kdo byl Snoke a kde se vzal. A co Palpatin? Jak to bude s jeho oživením? Otázek je víc než dost včetně původu Rey. Snad se podaří ukončit jednu velkou ságu dostatečně uspokojivě, aby bylo na co vzpomínat! A pak hurá zfilmovat něco ze Staré republiky! Nebo něco, kde bude hrát prim temná strana!

 

Ano, on se vrátí!

 

I když celé tohle povídání může vyznít negativně, tak jsem hrozně rád, že stále vznikají hry, knihy, filmy i seriály ze světa Hvězdných Válek. Vyrůstám s nimi od mala a nedám na ně dopustit. Jen mě trochu zarazila přílišná adorace těch nejnovějších počinů a měl jsem potřebu tohle nadšení ze svého pohledu lehce korigovat. Ať vás Síla provází!

Štítky

Zanechat komentář

Zypoman
Czech Republic

Z mých mnoha přezdívek zůstala jediná. Jsem Zypo a již tři roky mám to štěstí, že pracuju jako herní redaktor a recenzent. Miluju hry, knihy, komiksy a proto se mi v hlavě zrodila myšlenka, že bych měl své pocity ohledně věcí co mám rád sdílet. Ta myšlenka mi v hlavě duní jako tisíce kopyt, dusajících po volných pláních, jako stovky trpasličích kladiv tesajících do kamenů prastaré Morie. Nečekejte zde recenze, ale pouhé postřehy z herního světa a občas se můžete těšit i na mou vlastní básnickou či prozaickou tvorbu. Takže vítejte. Vítejte v mé jeskyni.

Rubriky