The Wire! Nejlepší seriál všech dob?
Když se řekne seriál HBO, každému se dnes nejspíše vybaví Game of Thrones. Pro větší fajnšmekry to může být True Detective, kde v první sérii excelovalo duo Matthew McConaughey, Woody Harrelson. Samozřejmě nemůžeme zapomínat na legendární Bratrstvo neohrožených, Sopranovi a spoustu dalších skvělých seriálů, namátkou ještě připomenu třeba Westworld, kde nás zanedlouho čeká třetí série. V kvalitě seriálové produkce je dle mého HBO absolutní špička a žádná jiná služba se jí nemůže rovnat. Tím nikdo myslím i dnes tolik populární tvorbu Netflixu.
Je tu ale jeden seriál, který je pro mě totální masterpiece. Ano! Myslím tím seriál The Wire – Špína Baltimoru. Odmalička jsem miloval příběhy o policajtech. Především o těch zkorumpovaných. Filmy jako L.A. – Přísně Tajné, Americký Gangster nebo Gone, baby, Gone patří mezi mé nejoblíbenější hollywoodské trháky. Celá filmová struktura, kdy policista vyšetřuje případ a pod nohy mu hází klacky jeho vlastní lidi, mi přišla vždy šíleně poutavá a zajímavá. Když k tomu přihodíme gangsterské manýry, politiku, ale i školství a pohled strany novinářů, vznikne koktejl, který nemá obdoby. A to přesně The Wire nabízí.
K The Wire jsem se dostal čirou náhodou. Mám moc rád knížky od spisovatele jménem Denis Lehane. Jeho detektivní příběhy se čtou samy. Dokáží šokovat a jejich zakončení nebývá zpravidla vodotryskem štěstí a spokojenosti. Tak to mám rád. Špinavý ponurý příběh plný emocí, kdy si nemůžete být jisti takřka ničím. Jestli vám jméno Denis Lehane nic neříká, tak vám možná řeknou něco názvy filmů, které byly natočeny dle jeho předlohy. Kromě mnou zmiňovaného Gone, baby, Gone tu máme ještě Tajemnou řeku a Prokletý ostrov s Leonardem Di Capriem v hlavní roli. Právě zjištění, za čím vším pan Lehane stojí, mě donutilo hledat, v čem všem byl tenhle autor z amerického Bostonu ještě namočený. A vyšel mi z toho seriál The Wire.
Nicméně Denis Lehane není hlavním tvůrcem seriálu. Denis se podílel scénářem na několika epizodách. Hlavní poklona patří pánům spřízněným přímo s Baltimorem. Ed Burns zde dělal několik let policejního komisaře na drogovém oddělení. Posléze působil jako učitel na veřejné škole. Tudíž přišel do kontaktu se životem pouličních drogových válek z první ruky a to se pro seriál velmi hodilo. Ed úzce spolupracoval s novinářem Davidem Simonem. David pracoval třináct let jako redaktor v deníku Baltimore Sun a specializoval se na vraždy a policejní oddělení. U policie strávil dokonce jeden rok, aby napsal svojí první knihu zaměřenou na práci policistů v boji proti drogovým skupinám.
Oba pánové se rozhodli využít svých nasbíraných zkušeností a naservírovali divákům jedno z nejintenzivnějších kriminalistických dramat v historii. Hodně se vychází ze Simonovy knižní prvotiny Homicide: A Year of the Killing Streets, která v roce 1992 získala cenu Edgara Alana Poea za literaturu faktu. Je až neuvěřitelné, že některé části jsou dle skutečných událostí. A to i ty nejméně pravděpodobné. Dokonce některé postavy policistů mají své reálné předlohy, to vlastně platí i pro osoby na druhé straně barikády. Vtipné je, že někteří reální policisté, dealeři, či gangsteři se v seriálu objeví jako hostující postavy a je samotné hrají skuteční herci.
Jestli čekáte blyštivé, zářivé agenty odhalující případy na základě chlupů z nosu, budete zklamáni. The Wire je špinavé, nečisté, sprosté a v naprosté nahotě drama odhalující Baltimorskou společnost. Bohužel nejenom tu Baltimorskou, je zde i mnoho paralel s dnešním světem, ve kterém se pohybujeme my všichni. Pět sérií a přibližně šedesát hodin trvající komplexní dílo vás provede nespočtem vrstev všech sociálních tříd. Ano, The Wire je převážně kriminální seriál, ale vyšetřování je pouze jednou z mnoha příběhových linek, které hrají prim. Je až zarážející, jak celý příběhový kolos drží pohromadě.
Tempo seriálu je velmi, velmi pomalé a na to by se měl každý potenciální divák připravit. Na druhou stranu, každý dialog či každá scéna je pečlivě vybraná, aby zapadla do impozantní mozaiky. Policisté se musejí nejenom vypořádat s dealery, ale i sami se sebou a svým vedením. Úplně mi trnula krev v žilách, jak moc se tlačí na objasněnost případů na úkor dlouhodobějších výsledků. Veškerý postup při zavádění odposlechů byl pro mě šokující. Symbióza mezi dealery a feťáky je leckdy skličující. Jeden z herců hrál závislého feťáka v ulicích Baltimoru, tak přesvědčivě, že mu skutečný závislák dal své vlastní zboží se slovy: „Na vem si, potřebuješ to víc než já. Sám herec to posléze označil jako Oskara ulice.
Právě obrazy z rohových paneláků, kde gangy prodávají své zboží, tvoří nedílnou součást celého seriálu. Proniknutí do světa drog dle mého nebylo nikdy tak přímočaré a reálné. Všechny ty finty a fígle, jak oblafnout policii jsou strašně zajímavé. Jestli se první série zaměřuje právě na odhalení hlavního dealera, který vládne v ulicích Baltimoru, tak druhá se dá charakterizovat jako vhled do útrap dělnické třídy v Baltimorském přístavu. Zdánlivě dvě nesouvisející věci se brzo protnou a ukážou fakta v jasném světle. Nové postavy se neustále nabalují, a složitost veškerých postupů se do sebe proplétá jako klubko hadů.
Na scénu velmi brzy přijde i politika a s ní spjatá korupce. Volby se totiž blíží a politici slibují, policie se honí za většími čísly a mezi gangy se řeší větší či menší spory. Každá sezona nabízí trochu jiné téma, ale vše je tak grandiózně propojené, že nový pohled pouze umocňuje celkový zážitek. Poslední dvě série kromě politiky nabízí i mrazivý náhled do školství, kam chodí děti ze sociálně slabších rodin, a novinářskou práci, kdy čtenost je podstatnější než pravda. Pohled na veškeré dění je tak poutavý, že když přijde konec, tak cítíte prázdnotu a bezútěšnost celého počínání. Protože jestli by něco mělo být mottem celého seriálu, tak by to mělo být něco typu: Za každou chybu se platí měrou vrchovatou. Když se chystáte odprásknout šampaňské a slyšíte znít fanfáry, tak krutá realita si vždycky najde cestu, jak vám výsledek značně znepříjemnit.
I když tu píšu o tíživé a hutné atmosféře celého seriálu, tak nechybí skvěle zpracovaný humor. Dialogy jsou tak fantasticky napsané, že k některým se vracím neustále. Třeba velitel Rawls sype z rukávu jednu hlášku za druhou a není zdaleka jediný. Vidíme nespočet vtípků mezi policisty na stanici nebo klasickou Baltimorskou rozlučku s padlými kolegy v irském baru. Autoři dbají na sebemenší detail a já jim vše sežral i s navijákem. Celý seriál jsem letos přes prázdniny dokoukal podruhé s desetiletým rozestupem od prvního shlédnutí a byl jsem opět zcela konsternován tím, jaké fantastické dílo se objevilo na našich obrazovkách.
Postav se během celého seriálu protočí opravdu dost a žádná z nich není překvapivě černobílá. Detektiv McNulty není tím typickým kladným hrdinou, ale týpkem, který je pro své cíle schopen takřka čehokoliv. K drogovým dealerům na rozích jsem si vztah vytvořil také a rozhodně mi jejich osudy nebyly lhostejné. Celý ten koktejl postav je namixovaný s maximální pečlivostí, kdy každý pohled, či pronesená věta mají smysl a netvoří jen výplň aby se natáhl čas.
Na konec dodám pár zajímavostí. Celý seriál se kromě intra a outra obejde takřka bez doprovodné hudby a člověk si tak musí dát sakra pozor na každý detail, který mu scénáristé servírují. Během šedesáti seriálových vystřelí z pistole pouze jeden jediný policista a to v první a třetí sérii. Magazín Empire, zařadil The Wire na první žebříčku nejlepších televizních seriálu všech dob a zůstal tam i letos po žebříčkové aktualizaci
Odhodlat se nahlédnout do duše špinavého Baltimoru není lehké, ale jakmile se nadechnete a prostoupí vámi první doušky preciznosti, na kterou autoři vsázejí, tak jsem si jist, že zůstanete ohromeni, jaký realistický kriminalistický klenot se vám dostal pod ruce. Ohromný ucelený příběh, který na sebe nabalil tolik témat, až z toho jde hlava kolem. To je The Wire! To je Špína Baltimoru!