Blog

Valhalla vs Ghost of Tsushima

on
20.12.2020

Valhalla versus Ghost of Tsushima! Stejný žánr nabízí rozdílný přístup a rozdílné zážitky

Podobný styl článků mám v hlavě už fakt dost dlouho. Přivedli mě k němu především knižní a komiksové recenze autorů, kterým bolestně schází schopnost a vůle hodit své myšlenky do hlubšího kontextu. Bohužel se na to prostě a jednoduše kašle a nikomu to nevadí. Napíše se většinou kratičký článek o tom, jak se mi dílo líbilo či nelíbilo a málokdy přijde řeč na slovíčko PROČ, které je v hodnocení díla přece to, co dělá článek osobitým a slouží i jako autorův podpis.

Mně připadá neméně důležité porovnání s něčím podobným danému tématu, a proto jsem se rozhodl, že občas udělám článek, kde proti sobě postavím dvě věci, které jsou si v hlavních aspektech vzájemným zrcadlem, jehož odraz stojí za to prozkoumat. Není to o tom zjistit, co je lepší. Jde mi o to poukázat, že když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž. A případně, že mě něco baví více či méně z důvodu toho a toho.

Takhle jednoduché to na první pohled je!

 

Lord Jin Sakai – Samuraj ze hry Ghost of Tsushima

 

I když jsem prvně plánoval na toto téma spíše knižní či komiksovou záležitost, tak události posledních týdnů mi nedají jinak a musím se vrhnout do vod mnou profesionálněji probádaných, takže první epizoda VERSUS bude čistě herní! Konkrétně jsem se rozhodl vzít si na pomyslné váhy nejnovějšího Assassina – Valhallu a samurajské vyprávění v podobě Ghost of  Tsushima.

Proč?

Duch z Cušimy i Valhalla zapadají do  žánru akční adventury s RPG prvky. Ghost of Tsushima se v některých kruzích nazývá japonským Assassinem a tudíž srovnání s nejnovějším dílem série se mi zdá více než příhodné. Obě hry zasahují do zajímavého historického období a mají velmi charismatického hlavního hrdinu. Navíc jsem v obou titulech poslední týdny strávil kolem pěti desítek hodin, což už je pořádná porce  strávená ve videoherním světě. Ještě jednu věc mají společnou! Oba jsou na mém listu (prozatím) nedohraných titulů. A otázkou není, za jak dlouho je dohraju, ale jestli vůbec někdy.

 

Kdo jsem a kým jsem byl?

Ghost of Tsushima je akční open world adventurou s pár RPG prvky par excellence. Autorům ze Suckerpunch production se povedlo namixovat fungující a pochopitelný koktejl z obou odvětví a v každém okamžiku víte, co je hra zač a co vám chce předat. Přesně víte, proč, do jakého odvětví investujete dovednostní body a jak to ovlivní váš gameplay. Víte, že strom vraha vám nabídne patřičné zlepšení plíživých schopností, zatímco samurajské techniky vás posílí v přímém boji.

Assassin v tomhle od začátku až trapně tápe. Může za to nejednoznačný směr, který mu autoři během let přiřkli. Od počátků byla série vedena jako akční adventura s otevřeným světem, až s posledními díly s podtituly Origins a především Oddysey udělaly z Asasínů čistokrevné RPG s adventurními prvky. Zjednodušeně poměr dvou spojených žánrů otočili ve prospěch RPG. Valhalla mi na první pohled přijde jako pokus překlopit poměr opět na adventurní stranu.

Mně osobně nynější podoba Valhally vyhovuje více, než tak tomu bylo v Oddysey. Nicméně Valhalla také působí, že vlastně ani netuší, čím vlastně chce být. Vezměte si například dovednostní strom, který na první pohled vypadá jako laciná kopie obrovského stromu z izometrické Diablovky Path of Exile. Ve Valhalle je tenhle strom rozdělen do tří větví Bojové, Asasínské a Lukostřelecké.

 

Eivor – vlkem políbený viking z klanu Raven

 

Dovednosti ze všech kategorií jsou ale namixované zcela nelogicky ve všech částech, takže v lukostřelecké části si můžete zvednout asasínské schopnosti a naopak. Já tomu nerozumím a nerozumím ani přepočítávání jednotlivých ukazatelů. Když investuju bod do schopnosti, která mi přidá 5,6 Light Attack, tak je to 5,6 čeho? A proč při úderu lehkým úderem dávám stejné poškození s tou dovedností jako bez ní? Statistika postavy ve hře takřka neexistuje a význam mnoha číslíček zůstává ostudně skrytý.

V tomhle je Ghost of Tsushima rozhodně dál a to i ve zobrazení hodnot u výbavy, která je v procentech. Je přece srozumitelnější, když u brnění máte napsáno, že vás nepřátele detekují hůře o 40% oproti nahému Sakaiovi, než +4,9 (čeho jako?) utajení u Eivora, nemyslíte?

 

Dva hrdinové na cestách

Sakai je poslední samuraj z veleváženého klanu Sakai, Eivor je viking z neméně váženého Raven klanu. Nicméně, jejich cesty jsou značně rozdílné. Ghost of Tsushima je klasickým příběhem o hrdinovy, který povstane na obranu své domoviny proti mongolským plenitelům.

 

Eivor si na anglických březích musí najít spojence

 

Eivor je norský naopak norský nájezdník/plenitel, který se vydává na cestu do středověké Anglie, za účelem drancování a zbohatnutí na úkor obyvatel britského ostrova. Přijde mi vtipné, že při propojení obou her by Jin Sakai a Eivor stáli nejspíš každý na opačné straně barikády. A určitě se teď sami sebe ptáte, kdo by asi tak ve vzájemném souboji vyhrál. Podle osobních preferencí bych volil Sakaie, ale jestli chcete vidět souboje mezi Vikingy a Samuraji, tak musíte do jiné Ubisoftí hry – do For Honor.

Víc toho o příběhu prozrazovat nechci, a byť nemám dohráno, tak obě příběhové linky působí přinejmenším zajímavě. To mně obzvlášť u AC dělá velkou radost, protože v Ubisoftu si zrovna s příběhovou kvalitou hlavu nikdy moc nelámali. Třeba se blýská na lepší časy.

Doufám!

U Ghost of Tsushima má ale příběh o něco epičtější nádech, hlavně start samotný je napínavý a kolosální, to Valhalla se svým pomalým rozjezdem říct nemůže. Časem se obě linky dorovnají a plynou tak nějak velmi podobným sinusoidním tempem z akce do klidu a naopak.

 

Ghost of Tsushima je plná podobných pohledů

 

Globálně mám ale trochu problém u open world her s tím, že přehršel vedlejších aktivit rozmělňuje příběh samotný natolik, že po x hodinách ztrácím nit a ona tolik pro mě potřebná epičnost mizí v nenávratnu. Vždycky budu spíše fanda intenzivních zážitků, které mají tah na branku, než se brodit po pás v generickém obsahu, co působí jen jako výplň a natahovač času.

 

Bylo nebylo

Obě hry zasahují do specifického historického období a obě jsou na své zasazení náležitě hrdí. Nicméně historická přesnost není ani u jednoho díla stoprocentní. I tak je na tom z tohoto ohledu několika násobně lépe Ghost of Tsushima. Nejsem kdovíjaký historik, ale určitě bych všem doporučil přečíst recenzi od Honzy Slavíka na Games.cz, kde se právě zaměřil i na historické konsekvence dané látky. Já ze hry cítím dodržování jakéhosi Samurajského kodexu, kdy hlavní postava je velmi vážená v okolí a nejedná se tak o klasický styl „from zero to hero“.

Celá atmosféra je taková až aristokratická, kdy prostě cítíte, že Sakai v tom světě je něco víc než jen obyčejný hrdina z davu a jeho činy si do jisté podoby zachovávají čest a jakékoliv vybočení ze samurajského kodexu je okolním světem alespoň lehce odsouzeno. Byť cesta „ducha“ je naprosto legitimním herním stylem.

 

Atmosféra Tsushimy je naprosto jedinečná

 

Valhalla je trochu jiná písnička, i když má nějaké historické kořeny, tak v celkovém kontextu se jedná o velmi romantický pohled na Vikingy a nebál bych se říct, že spíše než k reálnému zpracování se dostáváme do odvětví tvrdého fantasy. Není to na škodu, ale musíte vědět, co od toho očekávat. Jestli chcete reálný pohled na Vikingy, tak nejnovější Assassin rozhodně nebude to pravé ořechové.

Jedna věc mě ale mrzí. Když už se autoři rozhodnout do hry implementovat nájezdy na bohaté kláštery, tak se je pokusím udělat alespoň trochu tak, aby odpovídaly realitě. Proč seveřané podnikali nájezdy na kláštery a ne na hrady? Kvůli poměru velkého bohatství a malé obranné síly. Ve Valhalle se jedná o místa plná ozbrojených vojáků a malého bohatství. Navíc si zkuste zabít kněze nebo civilistu a hra vás okamžitě plácne přes prsty. Ano, jistě! Toho by přece nikdy hodný Viking nebyl schopný. Ty! Ty! Ty!

Šaty dělaj člověka

Méně je někdy více, tak bych asi zhodnotil rozdíly mezi Tsushimou a Valhallou v oblasti výbavy a schopností. Zatímco u výbavy si Sakai vystačí s Katanou a nožem Tanto, tak Eivor má arsenal podstatně rozšířenější. Naštěstí oproti předchozím dílům jsou i tyto položky násobně zredukovány a není to takový loot chaos, který sérii absolutně nesedí. Já jsem si oblíbil řemdih Iron Star (díky Castelvanie) a jsem fakt rád, že ho nemusím až do konce hry měnit. V tomhle udělalo ACčko pro mě velký pokrok. Už mě neirituje věčné brouzdání inventářem, kde je nekonečno zbraní a zbroje.

 

Malebné britské vesničky mají rozhodně své kouzlo

 

 

Jestli mě výbava tak nějak neirituje ani u jedný hry, tak speciální schopnosti mě s odpuštěním v Asasínovi přímo serou. Ve Valhalle jsou dva druhy speciálních útoků. Jedny jsou nesmyslně silné, jako je třeba harpuna, která dokáže nejednoho elitního bojovníka vypnout instantně a bossovi dokáže zle zatopit taky. A to i na vyšší obtížnost.  Druhý jsou šíleně zabugovaný a jejich animačka je většinou dlouhá jak týden a na mě působí extrémně rušivě. Speciální schopnosti v Asasínovi zábavný nejsou a nechutně se bugujou

To Ghost of Tsushima je úplně jiná písnička, dobře hozený kunai nebo kouřová bomba dokáže nepříjemný souboj sice převrátit na Sakaiovu stranu, ale nikdy to není do očí bijící over the top a veškeré dovednosti působí tak nějak střídmě a uvěřitelně. Ony i různé postoje držení meče jsou unikátní a dokážou pomoci v nepříjemných situacích. Ten balanc mezi výbavou a skillem je skvělej a dávám za něj autorům opravdu velkej kredit.

Na ostří nože

A tím se dostáváme k soubojům. Tady vlastně ani jedné straně nemám co vytknout, nebo lépe vytknu jím úplně to samé. I na nejtěžší obtížnost to po pár hodinách hraní není žádná výzva. Souboje po čase působí strašně genericky a nudně. Stačí se naučit, jak se jednotlivé třídy protivníků chovají, a pak už nemají čím překvapit a hra se mění ve stereotypní soubojovou nudu. Je to hrozný porovnávat obtížnost třeba s takovým God of War, kde jste museli být neustále obezřetní i proti slabším protivníkům. AC ani Tsushima na tohle nereflektují a enemáci jsou snadno předvídatelní panáci určeni k likvidaci.

Souboje s bossy však mají své jedinečné kouzlo, kde obtížnost hraje svoji roli. Sakai má tyto souboje více artově připravené, kdy každý souboj je ryzí duel muže proti muži se všemi jeho náležitostmi. Eivoro souboje jsou poněkud akčnější a “souslovější”. Moc mě baví oba přístupy, byť co se týče plynulosti a ladnosti pohybu, tak Eivor je občas ztuhlá trhající se mašina a to oproti ladně se pohybujícímu Sakaiovi, působí jako pěst na oko.

 

Souboje na “férovku” mají své kouzlo

 

Trochu mě ale mrzí nízká diverzita obyčejných nepřátel. V Tsushimě bych třídy nepřátel spočítal na prstech jedné ruky a je to fakt šílená škoda. Asasín je v tomhle přeci jen o něco různorodější, ale zase AI protivníků je tak bídná, že se jejich vyšší počet ztratí ve festivalu obludných rozhodnutí, které jsou, umělou inteligencí řízené postavičky, schopné udělat.

Správně namíchaný koktejl

Tsushima se zdá býti skrz na skrz skvělým dílem a oproti Valhalle asi i je. Alespoň na první pohled. Nejspíš i na druhý a třetí. Nicméně tím následujícím ztrácí především po stránce obsahu. A tím myslím hlavně úkoly ať už vedlejší či ty hlavní. Rozmanitost questů v Ghost of Tsushima je k mému údivu velmi omezená. Každý úkol je brán jako samostatná kapitola příběhu lorda Sakaie, ale každý z úkolů končí stejně a to tupou bitkou proti Mongolům. Především ve vedlejších misích Tsushimě zoufale tolik potřebná schází hravost a diverzita.

Je to hrozná škoda a v mých očích to hru hrozně sráží dolů, protože já se po chvíli dělání neustále toho samého začnu nudit. Jakmile je všude jen zmar a snaha zachránit toho a toho, tak tomu urputně chybí nějaká mise kreativnějšího ražení.

 

Jin Sakai v masce vypadá hrozivě

 

Valhalla to je úplně jiná písnička. Autoři se konečně vykašlali na zdlouhavé vedlejší questy a nabízejí pouze takzvané světové události prezentované na mapě malými modrými tečkami. Jejich rozmanitost je unikátní a hlavně zábavná. Asi u žádného ACčka jsem se doteď obsahově tak nebavil jako u Valhally a bavím se u ní i více než u Tsushimy. Jasně i Eivor hlavně bojuje a zabíjí, ale občas se hodí do klidu a zahraje si s dětma na schovku nebo zachrání kotě z hořícího baráku. Nuda s Eivorem rozhodně není!

 

Blyštivá nebo rozbitá?

Jestli mě Valhalla baví po stránce obsahové, tak po stránce optimalizace je to bída, děs a utrpení. Ubisoft se překonal v tom špatném smyslu slova a naservíroval mi totálně zabugovanou břečku. V úvodních misích vše vypadalo vlastně v pořádku, ale jakmile jsem se ocitl na anglických březích, tak začal festival těch nejrůznějších podivností otravující hru. V těch nejzazších případech mi dokonce Valhalla znemožnila dokončit úkoly či raidy. A mě absolutně nebaví neustálé loadingy a doufání, že se něco tím změní.

Navíc na PS4 než se něco načte, tak si stihnete uvařit kafe a možná ho i vypít. V tu chvíli mě pak vysloveně nasere, když mě boss popáté prohodí texturou kamsi do tramtárie. Když se to stane jednou, beru, ale proboha pětkrát během souboje s čarodejnicí? Děkuji, nechci. Trochu si nadávám za to, že jsem schopen utratit peníze za něco, co po technické stránce není absolutně hotové a odmítám to omlouvat jakýmkoliv způsobem.

 

Wallpaper k Valhalle

 

Tsushima tyhle problémy nemá. Ano, můžeme si říct, že je jednodušší vyvíjet hru pouze na jeden kus hardwaru a je to samozřejmě pravda. Ale jde to dělat snad tak, aby to nepůsobilo odflákle. I když mi PSko hučelo jako vrtulník chystající se k odletu, tak se studiu Suckerpunch podařilo neuvěřitelně zkrátit načítací doby a to je zrovna na čtvrtém Playstationu něco naprosto nečekaného. Tsushima je odladěná skoro perfektně a v porovnání s Valhallou vychází mnohonásobně lépe. Skoro se nechce věřit, že obě hry jsem hrál na stejném železe.

 

Orgie pro oko i ucho

Krása střídá nádheru. Hry celkově vypadají čím dál tím lépe, což je logické, ale to co předvádí obě hry na poli vizuálního projevu, si zaslouží obdiv. Valhalla je krásná a atmosférická především z dálky. Z blízka už to tak slavný a dechberoucí není, ale nejedná se o nic, co by působilo vysloveně hnusně. To ani náhodou. Jen právě v porovnání s Tsushimou se zdá ten bližší pohled přeci jen o něco horší.

Tsushima je naopak nádherná celá. Jízda na koni ve zlatých lesích, kde se pod kopyty víří spadané listí je romantika jako blázen. Moc hezčích her pro oko neexistuje, možná žádná. Celá ta atmosféra okolo padlého hrdiny mě nutila hned od začátku hrát si s dostupným foto režimem a to se mi naposledy stalo u jiné bývalé PS exkluzivity Horizon Zero Dawn.

Hudebně mi je zase o něco bližší vikingská sága. Já měl vždycky slabost pro středověkou hrubou hudbu, která ale vždycky působí epicky a mohutně. A to mi Valhalla nabízí dostatečně. Nejvíc mě těší fakt, že tóny začnou hrát i ve chvíli, kdy si Eivor jen tak pobíhá po mapě bez většího smyslu pro příběh.

 

 

Valhalla je plná odkazů na předešlé díly Assasínů

 

Neříkám, že hudba v Tsushimě je špatná, to vůbec ne. Jen prostě nejsem úplně schopen docenit klidné asijské píšťalové tóny. To samé se dá říci o básnických schopnostech obou představitelů. Obě rytmické minihry jsou zábavné, ale na haiku já nejsem  jednoduše tolik naladěn. Zatímco Eivorovo „rap-battle“ mi je o dost bližší a dokážu jeho krásy a zábavnost ocenit jistě více.

 

Rozdílné přístupy

Jestli mě něco fakt štve, tak je to přístup jednotlivých studií. Zatímco Suckerpunch naservíruje multiplayerový přídavek jako překvapení zdarma, tak u Valhally víme ještě dříve, než byla samotná hra v prodeji, že bude obsahovat nejméně tři DLC za který zaplatíme tu samou částku, co za základní hru. Tenhle přístup mě rozčiluje a přijde mi to jako levárna největšího kalibru. Může pak vznikat debata o tom, jestli je cena her dostačující, ale do toho se teď motat nechci, protože text samotný nabírá obludných rozměrů a tohle je téma na dalších x stránek.

Já teda datadisky u AC tak nějak zatím úspěšně bojkotuji a nepřipadám si o nic ochuzen. To u Tsushimy bych byl fakt nerad, kdybych se na multiplayerovou složku vykašlal. S Arcadebullem jsme si gearování našich postav u něj na streamu opravdu užili a hraní s kamarády je v tomhle prostě fajn. Dokonce je ve hře i jeden obří raid, kam jsem se díky shodě okolností nedostal, ale třeba se to někdy napraví. I tak je ten mulťák opravdu skvělej a zábavnej a právě on mě donutil se do Tsushimy zase vrátit.

Příběhový dodatek u Valhally mně k návratu těžko donutí.

 

Závěr

Ghost of Tsushima na první pohled působí oproti Assassins Creed: Valhalla jako diamant nebo chcete-li, Valhalla působí oproti Tsushimě jako nemastný neslaný polotovar, který ani není moc chutný. Oboje je pravda, ale paradoxem zůstává fakt, že se především díky nabobtnalému a mnohavrstvému obsahu bavím více u Asasína, byť ta hra sama o sobě kvalitnější rozhodně není. Moc tomu sám nerozumím, ale je to tak!

 

Ve fotomódu se dají dělat kouzla

 

Pocitově momentálně ani nejsem schopen posoudit, jestli vůbec alespoň jeden z titulů dohraju. Byť Ghost of Tsushima nabízí díky mulťáku značně trvanlivější zážitek a svou vytříbeností by si další šanci určitě zasloužil. Pořád tu je však lákadlo nových her a nových prožitků, které mohou zapříčinit finální zavření dveří do obou světů, aniž bych okusil sladké opojení z jejich dokončení.

Co vy a obě hry – Valhalla nebo Tsushima?

Štítky

Zanechat komentář

Zypoman
Czech Republic

Z mých mnoha přezdívek zůstala jediná. Jsem Zypo a již tři roky mám to štěstí, že pracuju jako herní redaktor a recenzent. Miluju hry, knihy, komiksy a proto se mi v hlavě zrodila myšlenka, že bych měl své pocity ohledně věcí co mám rád sdílet. Ta myšlenka mi v hlavě duní jako tisíce kopyt, dusajících po volných pláních, jako stovky trpasličích kladiv tesajících do kamenů prastaré Morie. Nečekejte zde recenze, ale pouhé postřehy z herního světa a občas se můžete těšit i na mou vlastní básnickou či prozaickou tvorbu. Takže vítejte. Vítejte v mé jeskyni.

Rubriky