Blog

Witcher – Seriál lepší jak kniha

on
6.1.2020

Witcher, seriál od Netflixu, to neměl od prvního oznámení mezi fanoušky vůbec jednoduché. Na jedné straně barikády stojí totiž knižní příběhy o Bílém vlkovi z pera alkoholem nasáklého spisovatele Sapkowskiho a na druhé velmi povedená videoherní trilogie z rukách neuvěřitelně progresivního polského studia CD PROJECT RED. Fanoušci v dnešní době neodpouští takřka nic, a tak byl seriálový Witcher neustále pod drobnohledem a kritikou. Leckdy oprávněnou, protože některé leaky působily značně lacině. jako je například Niflgardská zbroj, tak neoprávněnou, protože na něco prskat bez náležitých podkladů a vědomostí je přece v dnešní době moderní, viz herecké obsazení. Tím neříkám, že jsem proti kritice, která mě vlastně z části živí, ale chce to dávat věci do kontextu a vše zdůvodňovat, jinak je to pouze mlácení prázdné slámy, a to mě nebere. To by bylo takové mé povzdechnutí a nyní zpět k samotnému Zaklínači.

Začátky se zaklínačem

K Zaklínači jsem se dostal už jako mladé adolescentní dítko. Mohlo mi být lehce před patnáctým rokem narození, víc určitě ne, a tehdejší manžel mé sestry mi přinesl k přečtení oprýskanou knihu, na které bylo vidět, že své nejlepší roky má dávno za sebou. Jednalo se o první povídkovou sbírku Zaklínače s názvem Poslední Přání. Od první chvíle sem si svět Bílého Vlka zamiloval a hltal jsem každé slovo napsané panem Sapkowskim. Neskutečně jsem si užíval každou knihu a okamžitě celou ságu zařadil na piedestál všeho, co jsem kdy četl.

Jenže postupem času jsem celou ságu přečetl několikrát a můj názor se změnil. Povídkové knížky za ty roky v mých očích prostě a jednoduše zplesnivěly. Když se moc nerozohním a nazvu je průměrnými, tak jsem možná k nim ještě moc mírný. Tlačený nesourodý humor mi přijde především v povídkách naprosto zcestný a některé povídky hloupé a špatně vystupňované. Nerad to říkám, ale zub času se na knížkách projevil opravdu hodně. Nicméně celá knižní sága od třetího dílu má vzestupnou tendenci a rozhodně se stále vyplatí Zaklínače číst, i když příště se povídkám nejspíše vyhnu.

 

Henry Cavill jako Geralt z Rivie

Další nezapomenutelné setkání s Vědmákem bylo v původním seriálu. Buďme upřímní, seriál samotný působí v dnešní době opravdu vtipně a nepatří mezi ty nejpovedenější, ale vybavuji si, jak jsem pokaždé večer, kdy v české televizi dávaly nejnovější díl, prosil rodiče, abych mohl koukat. V dnešní době bych nejspíše opětovné koukání vynechal, mám obavu, že bych si to své nadšení zkazil stejně jako u knižní série, a to vážně nechci dopustit. V polském dabingu dabuje Geralta stejný herec, který se objevil v původním zpracování. To je pro mě krásné pomrknutí do dob dávno minulých.

Hra, která prolomila ledy

Pak přišla herní série. Nejdříve první díl, na který vzpomínám s láskou, i když ovládání bylo naprosto šílené a nudné, ale byla to možnost vtělit se to Geralta a užívat si skvělé dobrodružství plné intrik, sexu a soubojů. Co načal první díl, zdárně dokončilo pokračování. Druhý díl, Vrahové Králů, je ve svitu posledního přírůstku do série, trochu zbytečně v pozadí. Jedná se o skvělou hru s velmi neobvyklou prostřední částí hry, kdy na základě své volby otevřete zcela jinou část hry než kamarád, který třeba zvolil opačnou stranu. Dnes už to možná není taková dechberoucí věc, ale v roce 2011 se jednalo o dosti unikátní počin. Taková hra ve hře.

 

Herní Zaklínač je klenot

A pak je tu třetí díl s názvem Divoký Hon. Putování Geralta za svojí chráněnkou Ciri, je leckterými hráči považováno za absolutně nejlepší hru, která kdy spařila světlo světa. Já budu upřímný a rovnou řeknu, že mezi ně nepatřím. I přes její nepopiratelné kvality pro mě nebyla ani hrou roku, natož dekády nebo globálním klenotem, kterému náleží první příčka ve všech možných hodnoceních. Nicméně třetí díl Zaklínače zatřásl herním světem opravdu mohutně, a právě jeho úspěch rezonoval natolik, že se začalo mluvit o seriálové podobě.

Obavy, strasti, zmar a radost

Když se oznámila příprava seriálového Zaklínače, byl jsem nadšený. Poté, co vyšlo najevo, že Zaklínač bude kopírovat povídkové knihy, mé nadšení poněkud opadlo. Trochu si teď vyčítám, že jsem tu ságu četl vícekrát a díky tomu si na ní dost pozměnil názor. Na Netflixu bylo vidět, kolik ambicí do svého nového projektu vkládají. Hvězda typu Henry Cavill se zase v seriálech neobjevuje tak často. Takže mírná skepse se ve mně snoubila s očekáváním, jaké to vlastně bude. A ono to vlastně špatné vůbec nebylo, i když některé do očí bijící věci byly hloupé a úsměvné. Jsem rád, že seriál neskončil tragédií.

Hned první díl mě ale upřímně vystrašil. Absolutně se mi nelíbil. Zmatečné příběhové linky prolínající se několika časovými úseky mi v prvních šedesáti minutách přišly naprosto neúčelné, zbytečné a zmatečné. Více jsem se mýlit nemohl, ale o tom až později. Celý první díl zachránil finální souboj. Choreografie je něco s čím si autoři opravdu vyhráli a každá jedna potyčka se skvěle sleduje, ať už vědmák bojuje s monstry či lidmi. Musel sem se přemlouvat do dalších dílů, protože počáteční zklamání bylo opravdu velké. (dosti podobné tomu, co jsem měl nedávno u Mandaloriana) Nicméně hodnotit seriál po jednom dílu mi nepřijde dostačující, tak jsem se vrhl do dalších dílů a právě první díl jsem si pro jistotu pustil ještě jednou. Ano i na druhý pokus se jednalo o příšernou podívanou. Což naštěstí neplatí pro zbývající epizody.

 

Yennefer z Vengerbergu

Od druhého dílu až do posledního jsem se opravdu bavil. Právě promíchání časových linek si sedlo do celého konceptu jako prdel na hrnec a já si tu jízdu neskutečně užíval. Herecky celý seriál táhle Henry Cavill alias Geralt, ale příběhově právě jeho kapitoly byly pro mě nejméně zábavné. Některé povídky byly osekané až na kost a leckdy totálně ztratili pointu, kterou měli v knihách (mrkám především na tebe povídko Konec Světa vs 2. díl seriálu). Vlastně celkově mi přijde, že některé části autoři záměrně vynechali kvůli rasové korektnosti a celkovému nastavení společnosti.

Kdo se v Geraltově světě orientuje, tak ví, že celý kontinent je prorostlý nenávistí k rasám, které nejsou lidské. Takže elfové a trpaslíci jsou pod neustálým tlakem lidského okolí, které je nenávidí a rozhodně to neskrývají. To samé opovržení zažívají i Zaklínači a Čarodějové díky svým mutacím a schopnostem. Tohoto v seriálu moc není a když už je, tak to nemá ten správný dopad na celý svět, a to je podle mě škoda. Ještě proběhlo spousta výtek na barvu kůže některých herců. To mi přijde v dnešní době naprosto zcestné. Ať postavy hrají herci, co umí hrát nejlépe a pak nemusíme řešit, kdo je černý, bílý, žlutý nebo třeba růžový. Tmavé Dryády mi přišli naprosto v pohodě, stejně tak Triss, která mi sice nepřišla kdovíjak atraktivní, ale o to víc oceňuji, jak se s její postavou popasovali autoři v bitvě o Sodden. Škoda, že prozatím její postava nedostala tolik prostoru. Jestli mi z tohoto soudku přišlo opravdu divné, tak to byl černý kudrnatý elf. Vždy když se objevil na scéně, tak jsem myslel na čertíka z české pohádky Princezna ze mlejna. Opravdu chybělo jen, aby zahlásil legendární hlášku Yvetty Blanarovičové „Já jsem malej, ale šikovnej“ a bylo by vymalováno. Skvělej cosplay na její postavu, ale elf? WTF?!

 

Dryády z Broklionu

Yennefer, má sladká Yennefer

Jestli jsem z něčeho byl opravdu nadšený mimo promíchání časových os, tak to byla Yennefer a její příběh. Díky knihám a hrám ji nemám příliš v oblibě. Těžko bych ve svém nerdském světe hledal více nesympatičtější charakter než je Yennefer z Vengenbergu. Jsem pravověrný zastánce TeamTriss, ale v seriálu je Yen hvězda. Její přerod z uťápnuté chudinky na největší mrchu v okolí byl impozantní. Líbilo se mi, kam se autoři nebáli zajít při její proměně, i když to pro někoho mohlo být dosti nepříjemné pokoukání. Ani Ciri není špatná, jen není tolik výrazná jako Geralt herecky a Yen příběhově, ale rozhodně se nejedná o nějaký propadák. A ty songy! Jak v češtině, tak v angličtině se jedná o skvělé věci, které totálně zvedají atmosféru o několik levelů výše. Fakt skvělý!

Jestli mě něco trochu zklamalo, tak to jsou monstra. Především to, jak vypadá Striga mi přišlo poněkud odfláknuté, i když rozumím tomu, že rozpočet není nafukovací. Jen mi je líto, že tak skvělý souboj s monstrem zahaluje mrak mrzkého vymodelování monstra na které jsem se těšil nejvíce, ale to je jen taková prázdná výtka. Bez většího dopadu na mou celkovou spokojenost.

 

Ciri – Princezna z Cintry

Dlouho jsem přemýšlel, jak tohle Witcherovské povídání zakončit a zakončím to tímto. Seriál je pro mě o dost lepší než samotné povídkové knihy, a to říkám s plnou vážností. Po příšerném startu a přes některé věci, co mě tahají za oči sem si seriál užil. Překvapil mě! A to velmi mile. Což rozhodně v poslední době nebývá pravidlem. Jsem zvědavý s čím autoři přijdou ve druhé sérii, protože laťka je nastavená dosti vysoko! Ale o tom zase až příště.

Štítky

Zanechat komentář

Zypoman
Czech Republic

Z mých mnoha přezdívek zůstala jediná. Jsem Zypo a již tři roky mám to štěstí, že pracuju jako herní redaktor a recenzent. Miluju hry, knihy, komiksy a proto se mi v hlavě zrodila myšlenka, že bych měl své pocity ohledně věcí co mám rád sdílet. Ta myšlenka mi v hlavě duní jako tisíce kopyt, dusajících po volných pláních, jako stovky trpasličích kladiv tesajících do kamenů prastaré Morie. Nečekejte zde recenze, ale pouhé postřehy z herního světa a občas se můžete těšit i na mou vlastní básnickou či prozaickou tvorbu. Takže vítejte. Vítejte v mé jeskyni.