Blog

Zámek a Klíč – Vítejte v Lovecraftu

on
19.1.2019

Když jsem psal svůj poslední článek o nejlepších komiksech, sám sobě jsem nasadil brouka do hlavy a vrhl jsem se do vyprávění Joe Hilla a Gabriela Rodrigueze znovu. Příběh, atmosféra i kresba mnou opět otřásly jako zemětřesení velikosti 9 Richterovy škály. Proto jsem se rozhodl věnovat pár řádků prvnímu dílu, který jen klouže po okraji epického vyprávění. Další díly nejspíše budou následovat, ale teď chci především sdílet pocity, které jsem měl po opětovném přivítání rodiny Zámkových na stránkách tohoto skvělého komiksu

Šťastnou a více méně spokojenou rodinu postihne katastrofa, když je jejich otec brutálně zavražděn. Zdrcená matka a její tři děti opustí svůj dřívější život a vydávají se na panství, kde vyrůstal zesnulý manžel a otec. Od začátku prvního sešitu kombinuje Joe Hill mistrně přítomnost a flashbacky do minulosti. Třeba mě fascinovaly panely, kdy sedí při pietní akci nejstarší syn Tyler sám na lavici a v reálném čase se mu mísí vzpomínky na své dětství s přítomností, kde ho navštěvují postavy vyjadřující upřímnou soustrast.

 

 

Jestli je nějaké slovo, které charakterizuje první díl, je to rozhodně slovíčko deprese. Z drtivé většiny postav pocit neštěstí a zmaru doslova kape a každý se s tím pere po svém. Matka Nina se začíná utápět v alkoholu, dříve aktivní a výrazná dcera Kinsey se snaží být zcela neviditelná, Tyler trpí výčitkami svědomí a pak je tu nejmladší člen rodiny, Bóďa. Bóďu nelze nemilovat, protože on se se ztrátou vyrovnává s grácií a ladností, kterou byste čekali od malého chlapce. Rád si hraje, šmejdí po novém příbytku, příhodně pojmenovaném Klíčov, a hlavně objeví první klíč.

Scéna, kdy Bóďa otevře kostěným klíčem dveře a stane se z něj duch, je něco, co mi i díky skvěle namalovaným emocím přivodilo úsměv na rtech. U ostatních členů rodiny samozřejmě zůstává jeho nový objev nepochopen. Je skvělé sledovat kontrast bezstarostného Bódi a utrápeného zbytku rodiny.

Vše ale dostane zcela nový obrys, když se na scéně objeví studniční paní, prahnoucí po svobodě. Zjištění, že vražda pana Zámka rozhodně nebyla náhoda, je velkým příslibem pro další díly. Při dechberoucím a akčním závěru knihy zjišťujeme, že dětství mrtvého otce nebylo zrovna nevinné a je především na jeho dětech, aby se postavili skrytému zlu.

Vždycky jsem si říkal, že používat slovíčko horor v komiksu je trochu obtížné a zavádějící, ale způsob, jakým dvojice Hill – Rodriguez buduje atmosféru, se hororu velmi přibližuje. Práce s panely je opravdu výborná. Nestává se mi moc často, že po otočení stránky mě vyleká to, co uvidím na té další. V tomhle je tenhle komiks zcela výjimečný.

 

 

Pár slov bych rád ztratil u malby samotné. Na první pohled mi přišla kresba lehce dětská, až disneyovská. Jenže ruku v ruce s tím jde podrobné zobrazení brutality vraždícího maniaka. Obrovskou porcí detailů si Rodriguez svoji práci rozhodně neulehčil. Navíc i barevná paleta, kterou si vzal na starost Jay Fotos, jen podtrhuje hutnou atmosféru vyprávění prvního dílu.

První krůčky v sérii opravdu stojí za to a dodnes si pamatuji, jak jsem po dočtení tohoto dílu v půl deváté večer zběsile vyběhl do nejbližšího knihkupectví, doufajíc, že budou mít dostupný druhý díl s názvem Hlavohrátky. Bohužel neměli a mě tak čekala jedna z nejdelších nocí, kdy jsem měl plnou hlavu fantazií o pokračování. Moje fantazie ale ani zdaleka nedosáhla takové úrovně, abych alespoň trochu trefil, co si pro mě mysl Joe Hilla nachystala na dalších stránkách.

 

Štítky

Zanechat komentář

Zypoman
Czech Republic

Z mých mnoha přezdívek zůstala jediná. Jsem Zypo a již tři roky mám to štěstí, že pracuju jako herní redaktor a recenzent. Miluju hry, knihy, komiksy a proto se mi v hlavě zrodila myšlenka, že bych měl své pocity ohledně věcí co mám rád sdílet. Ta myšlenka mi v hlavě duní jako tisíce kopyt, dusajících po volných pláních, jako stovky trpasličích kladiv tesajících do kamenů prastaré Morie. Nečekejte zde recenze, ale pouhé postřehy z herního světa a občas se můžete těšit i na mou vlastní básnickou či prozaickou tvorbu. Takže vítejte. Vítejte v mé jeskyni.

Rubriky