Blog

Top 5 her roku 2020

on
1.1.2021

Top 5 her roku 2020 je téma, které těžko mohlo letos scházet!

Loňský rok byl velmi turbulentní a zasáhl nás jako Thorovo kladivo všechny bezezbytku. Nicméně ani doba covidová nezabránila tomu, aby vycházely povedené či méně povedené hry. Právě u těch povedených bych se chtěl na chvíli zastavit a vytvořit žebříček pěti her, které mě oslovily nejvíce. Rovnou podotýkám, že jsem neprozkoumal všechny dostupné tituly a některé by třeba mohly se žebříčkem ještě trochu zamíchat. Jenže se absolutně nestíhám věnovat všemu dostupnému, a proto jsem třeba stále nenakoukl do spin-offu Spidermana, který má dle mého solidní šanci s žebříčkem trochu zamávat.

Trochu překvapením nad všechna očekávání může být v mé top 5 absence Ghost of Tsushima, který je bezesporu velmi kvalitní a sbírá jeden úspěch za druhým. Já naopak z Tsushimy nadšený tolik nebyl – viz můj článek zde. Jinak si myslím, že herní rok nabídl fakt ohromnou porci zábavy napříč všemi žánry jako už dlouho ne. Na našlapaný rok 2015 sice 2020 opravdu nemá, ale stoprocentně nabídl silnější lineup než rok 2019 i 2018.

 

Pletený panáček je jednou z nejlepších plošinovek ever!

 

Bavil jsem se u strategií typu Crusaders King nebo u hopsaček jako je Sackboy či Crash Bandicoot. Akčních adventur v čele s Last of Us se taky nemůžu nabažit. Do toho velká RPG typu Cyberpunk nebo třetích Baldur´s Gate. Opravdu bylo co hrát. Vyšlo hodně průlomových a zajímavých titulů. Dorazila dokonce nová generace konzolí a nové grafiky pro počítače, byť u obou odvětví momentálně převažuje poptávka před nabídkou. Snad se ale brzy vše naskladní a nastane opět hardwarová hojnost pro všechny.

Teď už ale k samotné TOP 5.

 

5. Cyberpunk 2077

Dlouho jsem uvažoval, jestli dám přednost Cyberpunku před remakem sedmého Final Fantasy. Kontroverzní dílo, ke kterému jsem velmi kritický, protože technický stav na konzolích (hraju na PS5) je naprosto tristní. A to i přes patche. Samotné město na první pohled působí živě, ale je to jen maska zakrývající totální nicotu.

 

Pohled na brzké ranní hodiny v Night city.

 

Otázkou tedy zůstává, proč jsem nejnovější počin z polského studia CD Projekt protlačil tak vysoko. Je to jednoduché. Byť je v Night City a okolí nespočet chyb, bugů, nedodělků a naprosto zmršené optimalizace, tak mě město neustále láká tím, v čem je geniální a exceluje.

Je to příběh, jehož pomalý a chaotická začátek přesně pasuje do rychlého a mnohonásobně chaotičtějšího světa. Jsou to postavy, které mají charisma na rozdávání a to nejenom v podobě Keanu Reevse, který jede nehorázný bomby. Co věta to perla. A týká se to většiny postav. Skvělost!

Je to gameplay samotný, který se sice na první pohled nezdá, ale nabízí velkou volnost při řešení situací. Cyberpunk mě táhne a je to až z podivem jak moc, protože většinou nefunkční věci fakt nesnáším a nedávám jim prostor. Cyberpunku ano! Mám taky štěstí, že ho hraju na PS5, tam sice ty neustálé pády jsou frustrující, nicméně nahrávací časy jsou díky SSD disku zanedbatelné. Na starší generaci každý pád musí být čiré utrpení obzvlášť, je-li jich hojně jako v mém případě.

Nemám rád číselné hodnocení byť v mé práci je to nevyhnutelná část hodnocení a jestli bych měl nějak momentálně hodnotit Cyberpunk tak by jeho hodnocení těžko přelezlo 6/10, ale když se očistí od toho brutálního nánosu bahna, tak s klidným srdcem může atakovat hranici 9/10. A já se u Cyberpunku opravdu bavím a ještě dlouho bavit budu. Nicméně top stále leží poměrně vejš než kam šplhá Cyberpunk.

 

4. Animal Crossing – New Horizons

Jedno ze dvou obřích překvapení roku. Nikdy bych si nemyslel, že budu zrovna já jeden z těch, kteří Animal Crossingu propadnou. Když jsem hru pořizoval, tak byla především pro přítelkyni, která tenhle typ budovatelské zábavy má pod kůží daleko více než já sám.

 

Bandička přátel z Animal Crossing

 

Určitě tomu pomohla první Covid krize, kdy jsem ve všech těch obavách, co bude, hledal nějaký příjemný únik. A padla volba na Animal Crossing. Zkrášlování ostrůvku a navazování vztahů s jeho obyvateli a zadlužování se u nenasytného medvěda Nooka, to je přesně ten koktejl, který jsem v tu chvíli potřeboval.

Dva měsíce v kuse jsem denně zapínal Nintendo Switch a vydával se lovit motýly, chytat ryby a užíval si nových přírůstků na ostrovním muzeu. Na první pohled vypadá Animal Crossing jako hříčka a tak trochu blbost, ale je to skvělá komplexní záležitost.

Dokonce jsem se na svůj ostrůvek na podzim vrátil, protože autoři sypou neustále nový obsah dle ročního období. Nový Rok jsem si sice v Animal Crossingu neužil, ale v Lednu se opět naladím na pozitivní vibe celý hry. Dlouhou dobu to byl pro mě hlavní kandidát na TOP celého roku. Nakonec je z toho krásně čtvrté místo.

 

3. Nioh 2

Letos byly vydány dvě „soulsovky“. Později vydaným je zrestaurovaný otec žánru Demon´s Souls, který je perfektní, ale v celkovém pohledu trochu toporný a léty zkostnatělý, byť vizuál nabízí silně podmanivou atmosféru. Pak je tu pokračování japonského ekvivalentu se jménem Nioh a jeho druhým dílem.

 

Pokračování Niohu nabídlo skvělou zábavu

 

První díl jsem si okamžitě zamiloval a na rozdíl od ostatních mi vůbec nevadil grind, na který si mnozí stěžovali. Druhý díl je ve všem lepší. Nenabízí sice revoluci, ale evolvuje zábavné mechaniky z předchozího dílu a občas přidá něco navíc, ať už je to tvorba vlastní postavy nebo fakt, že nyní jste napůl člověk napůl démon.

Všechno mi přišlo více odladěné a více zábavné a navíc monstrózní zásoba bossfightů pohladí po duši každého ztraceného milovníka „soulsovek“. Na Niohu oceňuji i to, že se nejedná o prachsprostý klon šablony, se kterou přišel pan Myiazaky z Fromsoftware, ale že přichází s vlastními nápady, či právě kombinuje více šablon dohromady – viz silně diablovský systém lootu.

Mám jeden rest, který bych chtěl během roku 2021 dohnat a tím je dohrání tří datadisků. Na ty jsem si bohužel čas nenašel, ale mám je na seznamu hodně vysoko. Základ Niohu mi nabídl desítky hodin zábavy a od přídavků neočekávám nic menšího a i podle ohlasů od kritiků by se mohlo jednat o zdařilé dodatky, které vylepšují už teď tak skvělou hru.

 

2. The Last of Us: Part 2

Vedle Cyberpunku bylo právě pokračování akční adventury od studia Naughty Dog tou nejočekávanější hrou loňského roku. Na mém žebříčku natěšenosti jasně dominovala a neměla konkurenci. Na žádnou jinou hru jsem se netěšil tolik a také jsem o ní napsal velmi rozsáhlé dojmy – zde.

 

Syrový, surový ale zatraceně skvělý

 

Autoři si pro nás připravili příběh, který nemá v historii obdoby. Málokdy se stane, že se z hlavního hrdiny stává monstrum, a když už se tak stane, tak většinou najde vykoupení. To však neplatí pro oblíbence Joela a Elie. Přijde mi velmi odvážné nechat hlavní hrdiny série vyválet v totálním srabu a nechat je tam po celou hru. Světlo na konci tunelu neexistuje a každý záblesk naděje je nemilosrdně zašlapán do země.

Pro mě velmi sympatický pokus vyhnout se stereotypům a nabídnout herní komunitě ne zcela standardní zážitek. Najdou se ale i tací, kteří tenhle styl vyprávění vůbec nezkousli a přes fanboyovské klapky se z nich stali zatvrzelí hejtři, kteří by The Last of Us nejradši napálili nejnižší možné hodnocení.

Jenže nejenom příběhem je počin Neila Druckmanna fenomenální. Samotný gameplay je více smooth i díky solidní umělé inteligenci nepřátel. Na každém aspektu hry je cítit naprostá láska autorů ke své práci, i když je prezentována neobvykle syrovým, surovým a brutálním stylem.

 

1. Hades

A vítězem se stává… Hades! Supergiant games mě srazili totálně na kolena. Hratelnost týhle roguelike cesty z Hádova podsvětí je šílená, frenetická ale ukrutně chytlavá a zábavná. Switch jsem sebou tahal všude. Partnerka ze mě byla trochu nešťastná, když se mé toaletní seance začaly protahovat na desítky minut. Hades prostě nešel vypnout!

 

Zagreus jako Hádův syn ve hře roku!

 

Hádův syn Zagreus (hlavní postava hry) si osvojil ty nejmocnější zbraně Řecké mytologie a užíval si pomoci svých tetiček a strýců z Olympu. Tenhle mix pak ve výsledku znamenal to, že každý pokus o útěk z podsvětí byl sám o sobě jedinečný. Hra díky bonusům mě nutila zkoušet i ty méně oblíbené zbraně a prvek náhody božské pomoci udržel životnost titulu tak moc, že se můžeme bavit o nesmrtelnosti!

Navíc oproti ostatním rougelike hrám nabízí Hades zábavnej a pořádně větvenej příběh. Jedním proběhnutím nic nekončí, ale naopak začíná. Právě vyprávění a sbírání dalších střípků a dialogů mě nutilo neustále se vracet a zkoušet zdrhnout na povrch země. Finální titulky se objeví až po desátém úspěšném dokončení hry, ale i pak je stále co objevovat v zákoutích Hádovi říše.

A ten dabing! A ten soundtrack! Zvuková složka je šíleně kvalitní a zrovna u indie titulu je kvalita až dech beroucí. Obzvlášť když si uvědomíme, že studio Supergiant Games má pouze kolem dvaceti zaměstnanců. Naprosto neskutečnej zážitek a radost tuhle hru hrát! Jasnej a bezkonkurenční letošní Top!

 

Závěrem

To by byla moje Top 5 videoherních titulů za rok 2020. Za zmínku jich ale stojí určitě o dost více. Máme tu remake první Mafie, která mě velmi potěšila. Ubisoft se také činil a na podzim nám naservíroval tři open world hry Watch Dogs Legion, AC: Valhalla a mnou prozatím nehraný Immortals Fenyx Rising. Neměl bych zapomínat ani na Sony exkluzivitu Ghost of Tsushima či Iron Man VR nebo na nejlepší VR hru všech dob Half Life Alyx. Povedl se i nový Crash Bandicoot nebo remaster Tonyho Hawka!

Loni bylo opravdu co hrát a doufám, že letošní rok bude doufám minimálně stejně kvalitní. Takže nyní vzhůru za dalšími herními zážitky. Nicméně si ale neodpustím otázku. Která hra nejvíc učarovala loni vás? Která je top? Určitě mi dejte vědět.

Štítky

Zanechat komentář

Zypoman
Czech Republic

Z mých mnoha přezdívek zůstala jediná. Jsem Zypo a již tři roky mám to štěstí, že pracuju jako herní redaktor a recenzent. Miluju hry, knihy, komiksy a proto se mi v hlavě zrodila myšlenka, že bych měl své pocity ohledně věcí co mám rád sdílet. Ta myšlenka mi v hlavě duní jako tisíce kopyt, dusajících po volných pláních, jako stovky trpasličích kladiv tesajících do kamenů prastaré Morie. Nečekejte zde recenze, ale pouhé postřehy z herního světa a občas se můžete těšit i na mou vlastní básnickou či prozaickou tvorbu. Takže vítejte. Vítejte v mé jeskyni.

Rubriky